Čtyřicetiletá Elena s bratrem získali dědictví, které přenechali tatínkovi. Tatínek se k nim ale obrátil zády a nepěkně jim to vrátil.
Elena si vždy myslela, že má dokonalou rodinu. Její tatínek s maminkou žily spokojený život, chodily na procházky, jezdily na dovolené, měli dvě děti a vnoučata. Všechno se zdálo být perfektní až do chvíle, kdy jejich maminka zemřela. Zanechala po sobě velké dědictví, které odkázala svým dětem. Elena a její bratr se rozhodli, že se dědictví zřeknou, a nechají ho tatínkovi, aby spokojeně dožil. Jejich otec se ale po tomto činu zachoval opravdu špatně.
Maminku měli všichni rádi
Pro Elenu byla její maminka vždy vzorem. Milovala oslavy, ráda vařila, uklízela, vítala hosty. Všichni ji říkali, jakou je skvělou hostitelkou. Elena si vždy myslela, že její tatínek maminku miluje až do morku kostí. Žili spolu dlouho, rádi spolu podnikali výlety, cestovali, starali se o své děti s nejlepším vědomím a svědomím. Všichni okolo obdivovali jejich vzájemnou lásku a oddanost.
„Prošla jsem si dvěma manželstvími, jedním rozvodem, narozením dvou dětí, problémy v práci. Občas jsem byla ze všeho opravdu nervózní. S tím vším jsem vždy chodila za mámou,“ říká Elena. Její maminka ji vždy plně podporovala. Ani její otec nestál stranou, a když se vyskytly problémy, rád pomohl. Pro Elenu byla však na prvním místě vždy matka. Vždy podle ní byla více hlavou rodiny, než jejich otec.
Po její smrti se vše otočilo
Se smrtí maminky se oba sourozenci dlouho nemohli smířit, a měli strach o svého otce. Nevěděli, jestli po 50 letech dokáže tatínek žít sám. S financemi si dělat starosti nemuseli, tatínek byl zajištěný dost. Když došlo na dědické řízení, Elena i její bratr se okamžitě všeho vzdali ve prospěch otce s vědomím, že dělají správnou věc. Chtěli, aby tatínek dožil bez starostí. Po tomto gestu se ale tatínkovo chování začalo měnit a Elena o si o něj začala dělat starosti. Přestal se ozývat, odmítal jakoukoliv pomoc a návštěvy svých dětí.
Jednou se Elena od souseda dozvěděla, že její otec má hospodyni. Neváhala a hned se otci ozvala. Její otec ji ale nepříjemně vypoklonkoval, že to není její starost, ale že je to jeho nová žena, které je čtyřicet let, a adoptoval jejího dvanáctiletého syna. Nejvíce ji ale zabolelo, když otec řekl, že jeho manželka zemřela už dávno, i když od její smrti uběhlo teprve 6 měsíců. Po tomto rozhovoru se ho snažila ještě několikrát kontaktovat, avšak bezúspěšně.
Rok spolu nemluvili, teď žádá své děti o pomoc
Elena s bratrem se se svým tatínkem skoro rok neviděli ani spolu nekomunikovali. I přes marnou snahu nebyla žádná odezva. Až po roce se tatínek ozval. Elena se s ním nechtěla vidět, nechtěla ho přijmout zpět, ale nakonec se dohodli, že se sejdou. Když ho uviděla, skoro ho nepoznala. „Byl shrbený, hubený, podivně oblečený. Takhle si ho nepamatuji,“ tvrdí Elena. Otec se jí svěřil, že dům daroval své nové manželce, z její vůle prodal své auto a bere mu celý jeho důchod.
Nemá z čeho zaplatit elektřinu, v jeho domě se neustále míjí příbuzní jeho nové ženy. Když se s ní snaží mluvit, její odpovědí je pouze: „Pokud se ti něco nelíbí, můžeš z mého domu odejít.“ Její otec se obrátil na právníky, ti ale bohužel moc šancí nevidí, protože vše přepsal sám a dobrovolně. Elena neví, jak svému otci pomoci. „Nemůžeme ho vzít do našeho bytu, už tak se tu tísníme. Pronajmout mu byt? Máme své výdaje, a jeho důchod má jeho současná žena. Ani nevím, jestli chci svému otci pomoct.“
Zdroj: ZenYandex
