Miroslavovi nedávno zemřela žena a zůstal sám na malého synka. Když se ze smrti manželky vzpamatoval, potřeboval jít do práce, co ale s malým dítětem? Napadlo ho požádat o pomoc tchyni, ale netušil, co svým dotazem způsobí.
Tři týdny po pohřbu Miroslav začal přemýšlet nad tím, že je nutné, aby se vrátil zpátky do práce, přeci jen peníze jsou potřeba a v dnešní době obzvláště. Mladí manželé měli společnou hypotéku na byt a spousty běžných výdajů. Miroslav se potřeboval zpět postavit na nohu a zabezpečit synovi vše potřebné, také jídlo a střechu nad hlavou. Kam ale dát čtyřletého syna, když bude minimálně 6 hodin mimo domov?
Chůva nebo babička
36 letému Miroslavovi začaly další starosti. Školka se měla otevřít teprve za měsíc, a tak se Miroslav začal poohlížet po různých možnostech. Bohužel jeho práce mu neumožňovala to, aby si mohl vzít syna s sebou, byť na krátkou dobu. Přemýšlel také o placené chůvě, avšak problémem byly finance. V podstatě veškeré úspory manželů šly na pohřeb a do další výplaty zbývaly Miroslavovi ještě dva týdny.
Miroslavova matka se bohužel nemůže sama pohybovat a mimo to již dlouho leží v nemocnici. Miroslav již nikoho dalšího ve své rodině nemá, sestra se před lety odstěhovala do Kanady a nestýkají se. Pak jej napadla poslední možnost, a to požádat o pomoc tchyni, ačkoliv tušil, že to nebude příliš úspěšná mise.
Tchyně se totiž o manžele ani svého malého vnoučka nikdy příliš nezajímala. Neměla moc dobrý vztah se svou dceru a nebyla nijak ochotná se podílet na výchově svého vnuka. Kdysi dokonce otevřeně prohlásila, že nemá ráda děti. Ale rozhodnutí padlo a Miroslav neměl jinou možnost, než to zkusit, koneckonců to byl její vnuk.
Čekal různé výmluvy
Vzal tedy malého Adámka s sebou a zašel za svou tchyní, která bydlí ve stejném městě. Miroslav byl velmi překvapen tchyninou vřelostí. Uvítala je doma s úsměvem ve tváři, dokonce jim nabídla čas. Miroslav se tedy rozpovídal a seznámil tchyni se svým plánem. Řekl ji, že se musí vrátit do práce, aby o ni nepřišel, školka pro Adama bude otevřená až za měsíc a nemá nikoho, u koho by mohl Adam tu dobu pobývat.
Požádal tedy tchyni, aby zůstala se svým vnukem. Tchyně se ale ihned začala ošívat. Řekla svému zeti, že se jí naskytla možnost při důchodu pracovat, protože sousedka jí nabídla volné místo v knihovně. Když jí ale Miroslav za ten měsíc zaplatí 20.000 Kč, tak s hlídáním bude souhlasit.
Miroslav zůstal jako opařený
Čekal od tchyně ledacos, ale tato odpověď předčila všechny jeho scénáře. Odpověděl, že od ní očekával nezištnou pomoc v nouzi, ale bylo mu na to řečeno, že ona má svůj život a není její povinností starat se o vnoučata. Navíc dceru už nemá a nebyly si tak blízké, aby jim teď pomáhala. Miroslav tchyni řekl, že pro ně jako babička skončila, vzal syna a odešel. Nakonec si půjčil peníze od svého kamaráda a najal si profesionální chůvu.
Je to již více než půl roku a od té doby se tchyně Miroslavovi neozvala, nezeptala se, jak se vnukovi daří ani zda je zdravý. Co si o takovém chování myslíte? Měli by prarodiče vždy za každou cenu vyhovět nebo mají právo na odmítnutí? Je podle vás v pořádku, když tchyně chtěla za hlídání svého vnuka 20.000 Kč, když na stejném principu fungují i profesionální hlídací služby?
Zdroj: LimeEnergy
