Filip Turek se zase jednou dostal do středu dění. Jeho výrok směrem k ekologické organizaci ale poněkud překročil hranici běžné politické přestřelky.
Debaty o ekologii a roli občanské společnosti nejsou jen suchou teorií – mají přímý dopad na to, jak vypadá krajina, v níž společně žijeme. Právě proto je klíčové připomenout význam organizací, jako je Hnutí DUHA, které se dlouhodobě věnují ochraně české přírody, boji proti nelegální těžbě, podpoře obnovitelných zdrojů i ochraně klimatu. Nejde o okrajovou iniciativu, nýbrž o respektovanou organizaci, za niž hovoří desítky let práce, která často supluje roli státu tam, kde ochrana životního prostředí selhala.
Silácká gesta
O to problematičtěji pak působí výroky, které tuto práci dehonestují, nebo se dokonce snaží nepřímo zastrašovat. Vládní zmocněnec pro klimatickou politiku Filip Turek předvedl v diskusi s Hnutím DUHA něco, co má k odpovědnému výkonu funkce hodně daleko. Jeho osobou pronesená věta „Tak a už nedostanete ani korunu…“ nepůsobí jako názor, ale jako výhrůžka – a to výhrůžka pronesená člověkem, který má mít k veřejným penězům blíž než běžný diskutér.
Následné upřesnění o dotačních fondech pak celou situaci posunulo ještě dál: z emotivního výkřiku se rázem stal nepříjemný náznak, že o financích může rozhodovat osobní animozita. Vlastně se to dost podobá výrokům Oty Klempíře, který by zase chtěl rozhodovat o tom, jestli si film s queer tematikou zaslouží finanční příspěvek.
Karel Havlíček terčem posměchu: Chtěl se pochlubit nízkými cenami na pumpách, ale udělal obří chybu
Sebevědomí bez sebereflexe
Chtělo by se říct, že ve slušné společnosti nemají takové výroky místo. Jenomže to spíše vypadá, že si na ně budeme muset zvykat. Reakce Filipa Turka každopádně nepůsobí jako věcná kritika, ale spíše jako ukázka arogance moci, která naznačuje, že o financování může rozhodovat podle osobních postojů. Jak pak ale lidé mají mít důvěru v transparentní fungování veřejných institucí?
Reakce organizace, která si z Turka lehce a s grácií utáhla, přitom ukázala, že situaci bylo možné zvládnout s nadhledem. To by ale vyžadovalo schopnost ustoupit a argumentovat – nikoli přitvrdit. Turek místo toho zvolil další ostrý výpad, který zavání demonstrací ega. Výsledek? Místo věcné debaty o roli neziskového sektoru tu máme exhibici, která připomíná, jak snadno může politika sklouznout k siláckým gestům ve stylu „oni mi sebrali bábovičku“.
Filip Turek jako téma podcastů
Pokud by se politický úspěch hodnotil podle toho, kolikrát se daná osoba dostala na titulku médií, Filip Turek by se pral o stupně vítězů. Ostatně kvůli (nebo díky? – zde záleží na úhlu pohledu) své kontroverznosti bývá i častým tématem podcastů renomovaných tvůrců. Ovšem má-li někdo reprezentovat stát a ovlivňovat veřejné dění, měl by si uvědomit, že jeho vystupování vypovídá jak o něm, tak o úrovni veřejné správy. Na SvětěKreativity jsme také psali, že Filip Turek jezdí místo ministra Červeného do Bruselu.
Zdroj: Autorský text redakce SvětaKreativity na základě veřejně dostupných informací z webů Wikipedie, Facebook HnutíDuha
Napište komentář