Dnes pro vás máme silný příběh, který vám po přečtení dokáže pořádně zamíchat myšlenky. Ukazuje na to, že lež může být i prospěšná. Doporučujeme tedy si před přečtením rozmyslet, zda po tom opravdu toužíte, ale věřte, že změny jsou v tomto případě jen pozitivní. Určitě tedy stojí za to si tento příběh přečíst. Vypráví se v něm totiž o dvou vážně nemocných mužích, kteří sdíleli jeden nemocniční pokoj. Jeden z nich musel každý den sedět hodinu na posteli, aby se stalo něco, co nikdo nečekal.
Příběh, který změní váš život
I přes to, že tento příběh vám nezabere mnoho času, je velmi pravděpodobné, že vás bude velmi inspirovat v otázkách týkajících se života. Možná tak změníte názor na spoustu věcí a váš život se tak od základů promění. Jste-li tedy připraveni, pozorně čtěte.
Dva muži v nemocnici
Jak už jsme psali výše, příběh vypráví o dvou těžce nemocných mužích, kteří sdíleli jeden z nemocničních pokojů. Oba muži museli trávit v pokoji na lůžku celou dobu, ale jen jeden z nich měl tu možnost, že na hodinu denně se mohl posadit. Sezení mu totiž pomáhalo s vytékáním vody z plic. Měl to ohromné štěstí, že jeho postel byla u okna, takže každý den na jednu hodinu mohl pozorovat, co nového a krásného se venku děje. Jak se takové později ukázalo, jednalo se o velmi hodného, statečného člověka s dobrým srdcem.
Druhý muž takové štěstí neměl, a musel celou dobu ležet na posteli. To ovšem mužům nebránilo, aby se báječně sblížili. Během dnů, které tam spolu trávili se o sobě dozvěděli mnoho věcí. Povídali si o rodině, přátelích, dětech, práci atd. Samotní lékaři a sestřičky byli z jejich vztahu unešení. Druhý muž ovšem měl oproti prvnímu nevýhodu v tom, že jeho lůžku bylo uprostřed pokoje. Nemohl se tedy podívat z okna, co se tam děje. A zde se ukázalo dobré a statečné srdce prvního pána.
Radost na hodinu denně
Každý den, když měl muž možnost na hodinu si sednou a sledovat dění venku, pozorně ležícímu muži popisoval, co všechno se tam děje. Vyprávěl mu úplně o všem, co vidí, čímž ležícímu muži umožnil poznat krásy venkovního světa. Z okna totiž bylo vidět na park s krásným jezerem, kde se pohybovalo spoustu krásných lidí. Muž se tak každý den těšil na svou hodinku, kdy bude moci poznat okolní svět, jako ostatní lidé, i když jen podle vlastní představivosti.
Smrt sedícího pána
Takto uplynulo několik dnů a týdnů. Až jednoho dne přišla ráno do pokoje sestřička a našla muže, který ležel u okna, jak spokojeně spí. Zemřel ve spánku. Muže tedy opatrně odvezli a ležící muž zůstal na pokoji sám. Jakmile to však šlo, požádal sestru, zda by ho mohli přesunout na místo k oknu, aby měl hezký výhled z okna. Sestra chvíli udiveně koukala, ale nakonec svolila a muže k oknu přemístila. Muž byl nesmírně šťastný, neboť konečně mohl vidět krásu venkovního světa na vlastní oči. Když se ale z okna podíval, svým očím nakonec nevěřil. Vše co slyšel byla lež.
Překvapivé zjištění
Venku nebylo žádné jezero, ani žádný park, ani se tam neprocházeli lidé a nelétali krásní ptáci. Nedělo se tam vůbec nic. Byla tam jen velká a prázdná zeď. Muž byl velmi zmatený a chvíli poněkud rozzlobený na svého bývalého spolu ležícího. Proč ho tak napálil? Nakonec to nevydržel a zeptal se na to sestřičky. Ta mu s velkým překvapením oznámila, že muž byl po celou dobu slepý, a tudíž nemohl zeď vidět. Muži pak spadla brada, neboť si uvědomil, že ho kolega nechtěl napálit, ale chtěl ho potěšit a udělat ho šťastným, prostě jen tak z dobrého srdce.
