Vyzkoušejte, jaký máte postřeh a zadívejte se na obrázek obyčejné skály. Pokud na ní naleznete levharta, řadíte se k těm, kdo mají „ostříží“ zrak.
Lidské oko se rozhodně neřadí mezi ta nejdokonalejší, avšak i přesto celá řada lidí rozpozná množství detailů a tvarů v na první pohled chaotickém obrazu. Příkladem mohou být mláďata zvířat ukrytá ve volné přírodě – leckdy je takřka nemožné správně lokalizovat malého králíčka či koloucha, ale i přesto existují lidé, kteří je rozpoznají rychlostí blesku. Zkuste otestovat svůj zrak a postřeh a pokuste se lokalizovat levharta sněžného na následující fotografii.
Zjistěte, zdali je váš zrak vynikající
Pokud si přejete zjistit, jestli se řadíte mezi několik málo procent lidí, kteří se mohou pochlubit „ostřížím zrakem“, pozorně se zadívejte na následující fotografii. Na obrázku je ve změti kamení ukrytý levhart sněžný (známý také jako irbis). Díky svému maskování však se svým okolím splývá téměř dokonale. Pokud se vám zvíře podaří najít do pěti vteřin, můžete si pogratulovat. Většině lidí to dá totiž mnohem větší práci.
Byli jste ve své snaze úspěšní? Bravo! V případě, že jste se levharta stále nedopátrali, podívejte se na druhý obrázek, kde je zvíře orámováno červeným obdélníkem. Pokud jste byli nuceni využít nápovědu, nezoufejte. Zvířecí mimikry a schopnosti maskování jsou leckdy naprosto dokonalé. Nejčastěji využívá mimikry potenciální kořist, která se tak maskuje před možnými predátory.
Ovšem výjimkou nejsou ani predátoři – ti splynutím s prostředím zvyšují své šance na úspěšný lov. Dravci se tak pomocí svého maskování snaží k potenciální kořisti přiblížit na co nejkratší vzdálenost, čímž zvyšují své šance na získání potravy. Důmyslnou kamufláž totiž využívají zejména predátoři v přírodních podmínkách, kde by bez ní nepřežili, protože potravy je zde málo.
Umění dokonale splynout se svým okolím
Obecně se zvířata maskují několika způsoby. Tím nejjednodušším je jejich přirozené zbarvení. Kupříkladu veverky, ježci, jeleni či koroptve, ti všichni mají svoji srst, kůži či peří zbarvenou do tónů svého přirozeného prostředí, v němž se vyskytují. Díky tomuto přirozenému maskování jsou lépe chráněni před potenciálními predátory. Avšak vzhledem k měnícím se ročním obdobím tato důmyslná ochrana nefunguje u suchozemských zvířat vždy.
Jinými příkladem maskování je napodobení určitého tvaru – například pakobylky imitují větvičky, strašilky zase listy. Ve zvířecí říši jsou často využívané i výstražné mimikry, kdy potenciální kořist imituje jedovaté či nebezpečné organismy, čímž se snaží odradit predátora. Příkladem jsou různé druhy žab či hmyzu.
Zdroj: VeryWellMind
