I učitelé mohou žákům velmi pomoci s jejich handicapem nebo problémy. Tento učitel je toho příkladem, když si lehl ke svému žákovi na zem, aby mu mohl pomoci.
Někteří lidé mají v životě určitý handicap, se kterým se musí naučit žít. I to je vcelku náročná práce, kterou kolikrát zkazí ostatní lidé, kteří osobu s handicapem netolerují. Pokud se ale lidé naučí vnímat své okolí a nebudou jim ostatní lidé lhostejní, mají možnost pomoci i někomu s handicapem či nějakou nemocí, který zrovna prochází těžkou chvílí a nedokáže si s ní sám poradit.
Tolerance a respekt vůči lidem s handicapem
Asi každý zdravý člověk se někdy v životě zamyslel nad tím, jaké to asi je, když člověk nemůže chodit, nevidí nebo neslyší. Takovým handicapem trpí mnoho lidí a je tedy potřeba, aby zdraví lidé těmto handicapovaným pomáhali a respektovali je. Někdy si zdraví lidé ani nedokáží představit, jak svým zdravým a lidským přístupem mohou pomoci.
I děti ve škole jsou handicapované
Do škol kolikrát přichází děti s určitým handicapem, o kterém se jako první dozvídají učitelé. Ti vždy od rodičů vědí, jak se k takovému dítěti chovat, a navíc jsou kolikrát zvyklí pracovat i s handicapovanými dětmi. Ostatní děti ale někdy nemají dostatek rozumu nebo informací, a proto se k handicapovaným dětem nechovají moc hezky.
Chlapec má Downův syndrom a autismus
Na jednu základní školu začal chodit i malý chlapec, který má Downův syndrom a autismus. Jeho maminka již dopředu informovala učitele a školu o tom, že její syn má občas stavy, při kterých protestuje, nechce nic dělat a chová se uraženě. S těmito stavy se učitelé nemohli příliš vyrovnat, ale vždy se nakonec malý chlapec sám od sebe rozhodl spolupracovat. Mnohokrát to ale trvalo velice dlouho a učitelům docházela trpělivost. Jednoho dne se ale vše změnilo.
Do školy nastoupil nový zástupce ředitele
Do školy, do které chodil i malý chlapec s autismem a Downovým syndromem nastoupil jednoho dne nový zástupce ředitele. Nikdo nevěděl, co si o něm myslet a jaký má vlastně vztah k dětem až do jednoho dne. Toho dne se totiž malý chlapec s handicapem rozhodl mít svůj den a lehl si venku před školou na zem.
Všichni ostatní kolem něj pouze chodili, jelikož věděli, že chlapec se tímto způsobem vyvzteká a opět bude v pořádku. Když si toho všiml zástupce ředitele, přišel k chlapci a vůbec mu nevynadal. Místo toho si lehl k chlapci na zem a zeptal se jej, jak se má. Díky tomu, že zástupce ředitele začal s chlapcem mluvit ze stejné pozice, mladík se velice rychle uklidnil a situaci zvládnul mnohem lépe, než je obvyklé. Lepšího zástupce ředitele si škola nemohla přát.
Zdroj: LoveThisPic
Napište komentář