V tomto sirotčinci bylo každé dítě ležící v postýlce potichu. Muž nechápal, jak je to možné a ptal se na důvod. To, co mu řekla jedna ze zdravotních sester ho šokovalo. V tu chvíli neudržel pláč!

Je jasné, že když se narodí dítě, mělo by být co možná nejvíce u matky. To proto, že každé dítě potřebuje jak lidské teplo, tak i mateřskou lásku. Ve většině případů to dětem dopřáváno je. Mohou ale nastat situace, kdy matka dítě nechce a to následně skončí v sirotčinci. V tu chvíli dítěti něco důležitého chybí. Je to právě ona mateřská láska. Tu se zprostředkovaně snaží dodat alespoň zdravotní sestry, ale je jasné, že něco takového rozhodně nedostačuje.

Velký rozdíl ve vývoji dítěte

Je prokázáno také to, že právě citové pouto s matkou a dalšími členy rodiči pomáhá dítěti v tom, aby bylo klidné, stejně jako v tom, aby se lépe vyvíjelo. Díky tomu může začít dříve chodit, umí dříve mluvit, stejně jako dokáže být mnohem inteligentnější, než to, kterému mateřská láska chybí. Není to vždy pravidlem, jelikož děti dokážou vše dohnat i později. Pravdou ale je, že se rozdíly objevovat mohou a tak je na místě o tom všem vědět. Bohužel ti, kteří nemají štěstí musí skončit v sirotčinci, jelikož jim nic jiného v podstatě nezbývá. Na druhou stranu mají takto velkou šanci, že získají velmi brzy nové rodiče, kteří se jim budou věnovat.

Byl sirotčinec, ve kterém bylo ticho

Když se dítě narodí, je zcela běžné, že často křičí a že často pláče. A to nejenom u svých rodičů, ale i když je od nich stranou. Je to přirozené, jelikož tak dává najevo své pocity, které však člověk ještě neumí dokonale rozeznat. Nutno ale říci, že existuje sirotčinec, kde jsou děti úplně zticha. Je jich tu stovky, všechny jsou v postýlkách a kolem nich běhají zdravotní sestry. A všude kolem je ticho. To velmi zarazilo muže, který daný sirotčinec přišel navštívit a podpořit jak sestry, tak se i podívat na jednotlivé děti. Nechápal, jak je něco takového možné a že jsou všechny tak ticho. Až později se dozvěděl ten pravý důvod. A to ho velmi šokovalo.

Děti rozhodně nespaly

Nejprve si muž myslel, že všechny děti spí a proto je v místnosti takové ticho. Když se ale podíval blíže, tak zjistil že reálně spí jenom malý zlomek miminek. Většina z nich byla vzhůru a dívala se kolem sebe. Žádné ale ze sebe nevydalo ani hlásku. Žádné ani nekřičelo, stejně jako nebrečelo. Muž nechápal, jak je něco takového možné. Každý ví, že děti brečí a křičí. A když to slyší kolem sebe, začnou také. Zde ale byly vzhůru a ticho. Zajímalo ho proč a tak se na důvod zeptal sestry. Ta mu odpověděla a muž z toho začal být šokovaný.

Proč nepláčou? Jelikož vědí, že jsou sami a nikdo k nim nepřijde

Sestra měla jasnou odpověď na jeho dotaz, proč dané děti vůbec nepláčou. Co je tím hlavním důvodem? Je to proto, že ví, že k nim nikdo nepřijde. Nové děti pláčou vždy, ale později jejich pláč ustane. Zjistí, že zde nemají mámu a že sester je tu málo a tak nestíhají. Dítě si uvědomí, že pláčem nic nezmůže a tak nemá potřebu plakat. Nejde tak o pláč spojený s bolestí, jako u dospělých lidí. Jde o způsob komunikace. V podstatě jde o volání, že dítě něco chce. Jelikož se ale nedovolá, nemá už dále potřebu kohokoliv volat a je ticho.

Muže dané vyjádření šokovalo

Jak proto, že se dozvěděl jak pláč u dětí funguje, tak hlavně proto, že mu bylo líto všech dětí. V první řadě proto, že nemají vlastní maminku a jsou odkázání jenom na pomoc sester. Sice jsou dány k adopci, ale ta může přece jenom nějakou dobu trvat. Dále nelze opomenout to, že děti chtějí pozornost, ale nedostanou ji. Sester je v sirotčinci málo a aby stíhaly všechny své povinnosti, nemohou jít za každým plačícím dítětem. Tomu tak může chybět láska a něha a postupně o ní ztratí i zájem, což symbolizuje právě ono ticho.