Výchova psa po smrti majitele není jednoduchá. Je třeba ho pochopit

Pro mnohé lidi je výchova psa nadlidským úkolem. A co teprve ve chvíli, kdy mu jeho páníček zemře. V takovém případě je nutný úplně jiný přístup. Jasně to popisuje příběh ženy, která žila se svým manželem a se svým psem. Její zdravotní stav se postupně zhoršoval až nakonec zemřela. Na světě nechala svého manžela a také svého psa. Oba dva si vzala do péče rodina, tedy jejich dcera a jejich zeť. Postupně se začalo ukazovat, že to nemusel být dobrý nápad.

Pes ničil vše, čeho se dotkl

Když byla jeho majitelka naživu, byl to hodný pes, který nikdy nic neprovedl a který poslouchal na slovo. Byl skvěle vychován, ale to se ze dne na den změnilo. Po přestěhování na nové bydliště byl jako vyměněný. Likvidoval vše, čeho se dotkl. Zničil nábytek, peřiny i polštáře, boty a vybavení bytu. Také velmi často utíkal, dělal loužičky a stále jenom štěkal nebo vrčel.

Klasická výchova psa nezabírala

Zkusilo se vše. Vlídné slovo, ukazování věcí, systém odměn a trestu, stejně jako speciální obojky. Ani jedno nezabralo. Majitelé se zkusili ptát odborníků, ale ani ti si nevěděli rady. Pes byl u veterinářů, na cvičišti, u různých cvičitelů ale nic nepomohlo. Stále se choval jak nejhůře jenom mohl a všichni začínali přemýšlet o tom, že ho dají do útulku, jelikož takto nezvladatelného psa nechtějí.

Rada přišla úplně náhodou

Nakonec rodina získala jednu poměrně unikátní radu. A to zcela náhodou. Hledali někoho, kdo dokáže psa ostříhat a každému psali i informace o tom, že má problémy s chováním. Většina salonů je odmítla, až na jednu žena. Ta psa nejenom ostříhala, ale během toho všeho se ptala na různé informace až zjistila i to, že jeho majitelka zemřela. V tu chvíli jí bylo jasném, proč je pes takový. Novým majitelům dala několik důležitých rad.

Vyzkoušení rad v praxi

Co jim žena řekla? Musí pochopit, že když pes ztratí svého páníčka, nedojde automaticky k tomu, že začne poslouchat někoho jiného. On stále věří, že svého pána někde má a kdokoliv jiný je pro něho cizí. Neví, jak se k němu má chovat. Že byl dříve kamarádem bylo jenom proto, že stejné chování viděl i u své majitelky. Kdyby se ona k jiným lidem chovala špatně, byl by na ně zlý i pes. A jaká rada z toho všeho plynula?

Je třeba vzít psa do jeho původního domova. Rodina tak psa naložila do auta a jela k původnímu bydlišti, nyní opuštěnému domu. Bylo vidět, jak pes poznává dané místo. Spolu s ním prošli všechny místnosti. Stále na něho mluvili a říkali mu, že jeho majitelka již zemřela a že to jsou oni, kdo se o něj postarají. Pes vypadal jako by všemu rozuměl.

Obrovská změna

Nikdo nemohl uvěřit, co se následně se psem stalo. Jako by pochopil, že je jeho majitelka již po smrti a že toto jsou lidé, kteří ji měli rádi a kteří se o něho dobře postarají. Najednou byl jako vyměněný. Opět začal poslouchat na slovo a dělat to, co měl. Nebýt zkušené psí kadeřnice, byl by osud daného psa zpečetěn jelikož by patrně zůstal v útulku, jelikož takto nevychovaného psa by si pravděpodobně nechtěl osvojit nikdo.