Porodit dítě a dát ho k adopci není jednoduché, ale někdy jiná možnost není. Přesně to udělala žena před 70 lety. S dcerou se ale opět shledala.
Některé životní situace nejsou zrovna přívětivé. Zvláště pak, když se těhotná žena ocitne v takové situaci, že jediné správné řešení je dát dítě k adopci. Toto rozhodnutí je jistě velmi bolestivé. A stejně tak se rozhodla žena jménem Elisabeth Pullenová, která před 70 lety dala své dítě k adopci. Takové příběhy jsou bohužel běžné a tragické, ale zažila je spousta žen a rodin po celém světě. Ovšem někdy se stane zázrak a lidé se díky němu najdou a mají možnost se poznat. A to se stalo i Elisabeth.
Pátrání po příbuzných
Každý by jistě chtěl znát svůj původ nebo předky. V dnešní době je vcelku jednoduché zjistit, odkud vlastně rodová linie pochází. Před několika lety se i Elisabethina vnučka Wanda rozhodla, že zkusí podstoupit testy DNA. Byla zvědavá na svůj etnický původ a zároveň chtěla zjistit, jestli existují nějací příbuzní, o kterých ještě neví. Ovšem neměla tušení, jaké překvapení ji čeká. Když Wanda obdržela výsledky testů, zjistila, že má blízkého příbuzného, o němž neměla ponětí.
Výsledky testů DNA jsou téměř nezpochybnitelné a lidé se díky nim často dozví, co jsou vlastně zač. Wandiny výsledky ukázaly, že má příbuzné, kteří podstoupili stejný test. Wanda tak narazila na jméno Wray, to jméno ale neznala. Když Wanda rozklikla její profil, bylo v něm napsáno: „Jsem adoptovaná a nikdy jsem se nesetkala s rodnou rodinou.“ Wanda přemýšlela, kdo by ta žena mohla být, a když se do svých myšlenek ponořila trochu hlouběji, nabyla dojmu, že Wray by mohla být její teta.
Shledání s dcerou po desetiletích
Wanda ale pátrala dál a našla stopu, jež ji dovedla k babičce Elisabeth, která kdysi dala své dítě k adopci. Wanda jí zavolala, ale babička začala plakat a řekla, že je první člen rodiny, s nímž o tom kdy mluví. Babička Elisabeth Pullen, které je nyní 90 let, nakonec souhlasila, že se setká se svou dcerou. Celá záležitost se tak okamžitě stala velmi emocionální, protože Elisabeth svou dceru nikdy neviděla. Elisabeth pro Inside Edition řekla, že shledání s dcerou je pro ni jako krásné požehnání. Roky se navzájem hledaly, a proto byla Elisabeth nepopsatelně nadšená.
Rozhodnutí dát dítě k adopci si člověk s sebou nese celý život. Ovšem když se matce přesto podaří shledat se se svým dítětem, je to jako vysvobození. Elisabeth byla tak nesmírně šťastná, že si mohla splnit sen, když se s dcerou našly, už si totiž ani nemyslela, že by se to mohla stát. Elisabeth s dcerou strávila několik dní, měly totiž co dohánět. Dělily se spolu o vzpomínky a zážitky. Taktéž zjistily, že navzdory desetiletím, které strávily bez sebe, mají hodně společného. Obě ženy zářily štěstím a byly vděčné za to, že se našly. Je to důkaz toho, že nikdy není pozdě najít ztracenou část rodiny.
Zdroj: Inside Edition
Napište komentář