Jeho matka nikdy nezapadala mezi ostatní a on se za ni styděl. Až když zemřela, uvědomil si, jak jí křivdil.
Web Tudasfaja přinesl příběh muže, který se svěřil se srdcervoucím příběhem. Ke své matce si jen těžko hledal cestu kvůli vlastním předsudkům. Jeho matka pracovala ve vetešnictví a přišla o jedno oko. „Vždy jsem se před ostatními velmi styděl, že je to moje matka. Snažil jsem se před ostatními skrývat, aby mě s ní neviděli,“ popsal své pocity, které měl jako dítě. Vzpomněl si také na situaci, kdy jej matka jednou přišla vyzvednout do školy.
Vždycky se za matku styděl
Jeho spolužáci se mu ještě týdny za vzhled jeho matky posmívali a on z toho vinil ji. Dobře si také pamatuje, jak si přál, aby jeho matka raději zemřela, a také jí to dokonce řekl. Její reakce byla vždy tichá. Dnes chápe, jak moc ji to muselo bolet, tehdy to však viděl jinak. Jak uvádí web Žena, vztah matky a syna může být velmi problematický, zvlášť když ta nedokáže přijmout osobnost svého dítěte. V tomto případě to však byl syn, který jen těžko přijímal jinakost své mámy. V životě tak chtěl dokázat víc, než jeho chudá a poloslepá matka.
Vystudoval vysokou školu a dobře se zařídil v jiném městě i se svojí rodinou. S matkou se vídal velmi zřídka. Jednoho dne se však objevila u jejich dveří, které otevřela jeho malá dcera. Babičku nikdy neviděla a utekla před ní, protože se lekla. „Vyběhl jsem ven a vzal svou matku pryč. Byl jsem na ni tak naštvaný, že vyděsila mou malou holčičku. Moje ubohá matka řekla tiše pár slov a odešla,“ vzpomíná na poslední chvíli, kdy ji viděl. Když o pár týdnů později přijel na školní sraz do rodného města, zjistil, že jeho matka před několika dny zemřela.
„Když otec na svatbě uviděl moje oblečení, málem to s ním seklo.“ Prasklo tím rodinné tajemství
Dopis odhalil pravdu
V kuchyni na stole našel složený lístek: „Už cítím vítr smrti, nebudu žít dlouho. Slibuji, že vás už nebudu znovu obtěžovat. Ale přemýšlím, jestli za mnou ještě přijdeš? Moc mi chybíš. Je něco, o čem jsme ti neřekla: Poranil sis oko při nehodě, když jsi byl malý. Doktor řekl, že ti může pomoci transplantace a pak budeš vidět. Dala jsem ti část sebe bez přemýšlení. Buď si jistý, že jsem se na tebe nikdy nezlobila, protože jsi pro mě byl vším.“
Svět se v tu chvíli otočil vzhůru nohama. Z očí mu začaly téct nekontrolovaně slzy. „Něco se ve mně zlomilo. Od té doby si stále nemohu odpustit a nejspíš si už nikdy neodpustím,“ uzavírá příběh, který ho bude trýznit do konce života. Na SvětěKreativity jsme psali také o příběhu řidiče, do kterého naboural motorkář. Vlna lítosti ho zaplavila, až když si uvědomil, co je ve skutečnosti důležité.
Napište komentář