Vystoupení prezidenta ve Sněmovně zastínila dvě gesta. Jedno s historickými novinami v ruce, druhé demonstrativním setrváním v lavici.
Když do jednacího sálu vstoupil prezident Petr Pavel, šlo o okamžik, který má v parlamentní demokracii svou váhu. Pozornost části poslanců se ale tentokrát stočila úplně jinam než k samotnému projevu. Zatímco většina zákonodárců dodržela obvyklý protokol a elementární slušnost, dva viditelné momenty často propíraných jmen vyvolaly mezi přítomnými i veřejností debatu o politické kultuře.
Rekvizita z minulosti a demonstrativní ticho
Během prezidentova projevu zaujal předseda strany Motoristé sobě Petr Macinka, když v lavici listoval historickým vydáním deníku Rudé právo, uvedl iDnes. Tento list byl v době komunistického režimu oficiálním tiskovým orgánem KSČ. Viditelně šlo o demonstrativní gesto, ale jeho význam zůstal jaksi nejasný. Podobná rekvizita může v politice působit jako ironie, provokace nebo snaha o mediální zájem. Parlament ale není jeviště a podobná vystoupení mohou snadno pak zastínit obsah samotného projevu hlavy státu, což je špatně.
Ještě výraznější reakci nicméně vyvolal postoj europoslance Filipa Turka. Při odchodu prezidenta, kdy ostatní poslanci povstali, zůstal sedět. V diplomatickém i parlamentním protokolu je přitom zvykem vyjádřit hlavě státu základní respekt alespoň formálním gestem. A minimálně je to i nějaká slušnost, kterou by v sobě měl mít každý poslanec.
Petr Fiala znemožnil Karla Havlíčka jednoduchými argumenty: Diváci už pochopili, co je místopředseda vlády zač
Politická kultura pod tlakem
To, že zůstal Turek sedět, lze brát jako osobní postoj nebo formu nesouhlasu. Zároveň se ale musíme ptát, kde je pak ta hranice mezi legitimním politickým vyjádřením a porušením elementární společenské etikety? Parlamentní demokracie stojí nejen na svobodě projevu, ale i na určitých pravidlech chování. Podle zásad společenské etikety, jak je popisuje například Ladislav Špaček, je vstání při příchodu či odchodu prezidenta výrazem úcty k úřadu, nemusí to být nutně k osobě. Tento rozdíl je dost podstatný.
V současném mediálním prostředí může být provokace spíše marketingovým trikem. Zůstat sedět nebo mávat historickým tiskem nepředstavuje samozřejmě pro instituci hrozbu, ale spíše způsob, jak se odlišit. Otázkou zůstává, jak podobná gesta přispívají k věcné debatě. Prezident mluvil ve svém projevu o spolupráci napříč politickým spektrem a o potřebě kultivované diskuse. A takováto gesta jsou pak hodně ironická. Turek má s prezidentem spor již delší dobu, ostatně dle něj hlava státu „prohrála“, jak jsme na SvětěKreativity.cz psali.
Zdroj: Autorský text redakce SvětKreativity.cz na základě veřejně dostupných informací z webů iDnes, iDnes, PSP, LadislavŠpaček, YouTube CNN Prima NEWS
Napište komentář