Pětaosmdesátiletou ženu vykázal řidič z autobusu poté, co ho požádala o pomoc. Ženě se zkrátka nepodařilo zakoupit jízdenku podle pravidel nového systému.
Jedním z hlavních rysů Švédů má být jejich proslulá solidarita se znevýhodněnými skupinami obyvatel, jako jsou například důchodci. O to více médii rezonuje příběh pětaosmdesátileté Irene Hedbergové, která byla v září letošního roku vyhozena z autobusu poté, co si nedokázala okamžitě poradit s moderními technologiemi. Ačkoliv se žena pokoušela zakoupit jízdenku různými způsoby, po několika minutách byla řidičem vykázána z dopravního prostředku.
Na otřesný zážitek nebyla připravená
Švédská důchodkyně Irene Hedbergová v posledních dnech zpracovává nepříjemný zážitek, který ji potkal navečer 22. září letošního roku. V té době stála na autobusové zastávce poblíž domu své kamarádky, kde byla na večeři. Těšila se k sobě domů a trpělivě čekala na příjezd městského linkového autobusu. Když autobus u zastávky zastavil, žena se zvedla, opřela se o své dvě hole a obtížně vyšla několik schodů do dopravního prostředku.
Nejprve se legitimovala průkazem, který ji opravňoval k cestování v autobuse, a nahrazoval tak jízdenky. Ten byl ale několik dní prošlý, proto ji řidič vyzval k uhrazení ceny jízdného.
Irene vytáhla peněženku a ukázala řidiči kreditní kartu se slovy, že zaplatí bezhotovostně. Ovšem vzhledem k nově nastaveným opatřením proti šíření onemocnění Covid-19 je ve Švédsku tato možnost nákupu nyní zakázaná.
Důchodkyně se pokusila zaplatit ještě v hotovosti, ale byla rovněž odmítnuta – tento způsob je již několik let ve Švédsku nemožný. Řidič jí poradil, že si jízdenku může zakoupit a stáhnout v příslušné mobilní aplikaci. Protože Irene není úplně sžitá s moderními technologiemi, požádala řidiče autobusu, aby jí s tím pomohl. Ten ji však odmítl a následně ji vykázal z dopravního prostředku. Žena byla nejprve v šoku, ale poté vystoupila.
Smutek a zmatení vystřídal hněv
Když žena opět stála na zastávce, chtělo se jí plakat. V tu chvíli vůbec netušila, jak se dostane domů. Vzhledem k potížím s koleny a s kyčlemi by tak dlouhou cestu neušla a na zaplacení taxi také neměla dostatek peněz. Po nějaké době však pocity smutku a zmatení vystřídal hněv. Irene nedokázala pochopit, proč ji řidič, který vezl prázdný autobus, odmítl pomoci. Naštěstí si také vzpomněla, že může zavolat svému známému a požádat ho o pomoc.
Jakmile se konečně dostala domů, ulevilo se jí. Později se se svým zážitkem svěřila rodině a jeden z jejích vnuků se celé záležitosti ujal. Napsal stížnost jak autobusovému dopravci, tak regionálním politikům, ale jeden dopis zaslal i místním novinám. Od autobusového dopravce obdržel odpověď, ve které je vyjádřena lítost nad vzniklou situací a hluboká omluva poškozené Irene.
Muž nicméně trvá na tom, že se přemíra digitalizace pomalu stává problémem. Ten je o to palčivější, dotýká-li se veřejných služeb, jako je například autobusová doprava. Veřejné služby, které mají sloužit především veřejnosti, nelze podle něj zaváděním stále nových metod znepřístupnit nejstarší a nejmladší části populace. Jedno je jisté, tento případ zaujal i světová média a poslední dny rezonuje napříč internetem.
Zdroj: Newsner
