Svatební den je jedním z nejvýznamnějších v životě. Není divu, že si z něj lidé chtějí něco schovat na památku. Dort to však obvykle nebývá.
Schovat si kousek svatebního dortu není až tak neobvyklé. Některé páry si část dortu uchovávají a sní ho na první výročí svatby. V tomto případě však dort nikdo nesnědl a ten se zachoval více než 100 let. Objevil ho vnuk v krabici na klobouky, spolu se svatební básní od babiččiny přítelkyně. A kupodivu byl naprosto neporušený.
Hledání dortu
Je to málo uvěřitelný příběh. Prarodiče Ronalda Warningera se brali 17. března 1915 a uschovali si na památku horní část svatebního dortu. Jejich vnuk Ronald si ještě jako dítě pamatoval, že někdy v 60. letech viděl dort v mrazáku jeho rodičů. Byl však důrazně upozorněn, že na něj nesmí nikdy sahat.
Jak roky plynuly, zemřeli i Ronaldovi rodiče. Ronald se sestrou věděli, že rodiče dort po mnoho let uchovávali, a proto se ho snažili najít. Prohledali celý dům rodičů, ve kterém nyní Ronald žije, ale přes veškerou snahu se jim to nepodařilo. Avšak v roce 2015, kdy bylo Ronaldovi už 67 let, se přiblížilo 100leté výročí svatby prarodičů.
Sestra ho opět kontaktovala, jestli by se znovu nepokusil dort najít. Ronald prohlédl dům od sklepa na půdu a už to vypadalo, že to vzdá. Nakonec měl však štěstí a v garáži na polici, která byla hodně vysoko, objevil starou krabici na klobouky. Přesně věděl, že v ní je dort. Otevřel ji a ke svému úžasu zjistil, že dort je neporušený a naprosto v pořádku.
Rodinné dědictví
Bílý svatební dort s decentními ozdobami byl v krabici uložen spolu se vzkazem od přítelkyně babičky. Bylo to rýmované blahopřání ke svatbě. Ronald se sestrou byli nadšení, protože dort se objevil přesně na 100. výročí, přestože měli za to, že je navždy ztracen. Ronald se pak svěřil médiím: „Jsem rád, že jsem ho našel, je to jako stroj času. Přežil dvě světové války a ještě dalších 70 let. Doufám, že ho předám jednomu z mých dětí – a třeba vydrží dalších 100 let.”
Dort uložili zpět do mrazáku a v budoucnu se ho chystá převzít do úschovy Ronaldova dcera. Dort už je samozřejmě nepoživatelný, za ta desetiletí zkameněl. Vnitřek dortu je dutý a když poklepete nehtem na polevu, je jako z porcelánu. Přesto je naprosto neporušený a je téměř neuvěřitelné, že přežil tak dlouhou dobu. Málokdo se může pochlubit takovou památkou, která přežila generace.
Zdroj: InsideEdtition
