Mladá žena nastupovala do autobusu stejně jako každý jiný den. To, co následovalo, si však bude pamatovat ona i její rodina navždy.
Městská hromadná doprava je běžnou součástí větších i menších měst. Využívají ji většinou ti, kdo nevlastní automobil nebo se potřebují dostat na nějaké místo vcelku rychle a zároveň bez zdlouhavého hledání místa na parkování vozidla. Každé zpoždění, které autobus na své trase nabere, proto dokáže řadu cestujících takříkajíc nadzvednout ze židle. Tato situace se ovšem netýká jednoho arménského linkového autobusu – kvůli řidiči nabral několikahodinové zpoždění, avšak nikomu to nevadilo.
Na začátku byl slyšet jen křik ze zadní části autobusu
Cestující, kteří nastoupili do standardního linkového autobusu, nečekali nic jiného než klidnou a rychlou jízdu ke svému cíli. Jaké bylo jejich překvapení, když tomu tak nebylo. Přibližně uprostřed trasy linkového autobusu se totiž začaly z jeho zadní části ozývat nezvyklé zvuky. Nejprve to byly jakési výkřiky, které ovšem rychle přešly do hlasitého ženského křiku. Cestující, jež seděli nejblíže, vykazovali známky znepokojení.
Řidič příliš dlouho neváhal a autobus zastavil, aby se podíval, co se to vzadu děje. Již při průchodu uličkou mu bylo zřejmé, že se nejedná o běžnou situaci. Zmíněné zvuky vydávala těhotná žena, kterou se snažila uklidnit anonymní cestující. Dříve, než řidič vůbec k těhotné došel, jí tzv. praskla plodová voda. Druhá cestující následně rodičku nabádala k pomalému a pravidelnému dýchání, ta ovšem vypadala spíše na omdlení.
Řidič vykřikl: „Další zastávkou je porodnice!“
V tu chvíli se řidič autobusu zachoval jako hrdina. Běžel zpět za volant a přitom volal na celý autobus, že další zastávkou je porodnice. Do té dorazil opravdu rychle – s autobusem projížděl městem a křižovatkami jako se závodním vozidlem. Nikomu to však nevadilo.
Byla to chvíle, kdy se anonymní a navzájem cizí cestující semkli jako rodina a všichni doufali, že příběh bude mít šťastný konec. Jen co autobus zastavil před nemocnicí, pomohl řidič rodičce dojít až do samotné porodnice.
Jeden z cestujících si pak všiml, že žena ve spěchu zapomněla v autobuse svoji tašku. Rozhodl se ji otevřít a našel mobilní telefon. Okamžitě vytočil číslo jejího manžela, jenž přijel obratem. Poté události nabraly celkem rychlý spád. Do hodiny vyšel manžel těhotné cestující z porodnice a se slzami v očích děkoval řidiči, že zajistil jeho ženě bezpečný porod. Na jeho počest se rozhodl pojmenovat svého syna po něm – po hrdinovi všedních dní, řidiči autobusu Michalovi.
Zdroj: Norpaster
