Příběh Anny Kear je jedním z těch, které dokazují, jak hluboké a věrné mohou být vzpomínky na naše blízké, a jak osudové může být nečekané setkání po dlouhých letech.
Anna Kear, která žije v Chltenhamu, malém městě v Anglii, byla od svého mládí silně spojena se vzpomínkami na svého mladšího bratra Karla Smithe. Karl byl starý pouhých 12 let, když tragicky zahynul při koupání během skautského tábora. Tato událost byla pro Annu nesmírně těžká. Ztratila svého mladšího bratra v tak mladém věku, a od té doby se její život, stejně jako život celé její rodiny, změnil.
Smrt zasáhla nejen ji, ale i celou komunitu, ve které vyrůstali
Od té tragické události uplynulo podle webu PositiveVibration více než sedmdesát let, ale Anna na svého bratra nikdy nezapomněla. Každý den po celý tento dlouhý čas navštěvovala jeho hrob, vyjadřovala mu tichou úctu a lásku a vzpomínala na dny, které spolu prožili. Bylo to pro ni jakési terapeutické gesto – způsob, jak zůstat s bratrem, i když už nebyl fyzicky přítomen.
Hrob jejího bratra byl místem, kde mohla cítit jeho přítomnost, kde mohla stále vyjadřovat svou lásku a smutek, který ji nikdy neopustil. Při těchto návštěvách si ale Anna podle webu BBC začala všímat jedné zvláštnosti. Každý den, když přišla na hřbitov, našla na hrobě svého bratra čerstvé květiny. Nebyly to květiny, které tam položila ona.
Matka zahlédla na hrobu zesnulé dcerky něco, z čeho se jí zatočila hlava
Anna začala být fascinována tímto tajemstvím
Za více než půl století pátrání, kdy se Anna ptala lidí ve své komunitě, ale nikdy nenašla odpověď na tuto záhadnou otázku. Po více než sedmdesáti letech se konečně setkala s osobou, která za tímto gestem stála – byl to muž jménem Ronald. Ten byl v době Karlovy tragické smrti pouhým chlapcem, podobně jako Karl. Seznámili se během skautského tábora, kde se mezi nimi rozvinulo přátelství.
Během tohoto tábora se stal svědkem toho, co se stalo. Ronald se rozhodl, že bude na Karla vzpomínat, a každý rok, bez ohledu na okolnosti, pravidelně navštěvoval jeho hrob. Ačkoliv to pro něj nebylo snadné, pociťoval to jako svou povinnost vůči Karlovi, kterého měl rád jako svého přítele. Pokud vás zajímají další dojemné životní příběhy, sledujte stránky SvětKreativity.
Napište komentář