Některé melodie zůstávají s námi navždy. A některá jména, byť stojí v pozadí, tvoří jejich duši. A právě významný slovenský textař zemřel ve věku 83 let.
Psal se rok 1969, když skupina Prúdy poprvé představila skladbu, která se zapsala do historie slovenské populární hudby. Melodie plná nostalgie, refrén, který si broukali rodiče i prarodiče dnešních posluchačů. A právě za jejími slovy stál Boris Voroňák, který dne 8. dubna ve věku 83 let zemřel.
Text, který se stal hymnou generace
Voroňák byl básník, textař a spisovatel, který svými slovy dokázal pohladit, rozesmát i dojmout. Na slovenské hudební scéně nebyl žádným nováčkem. Ke kapele Prúdy ho přivedli spolužáci Viliam Vaškovič a kytarista Peter Saller. Když zjistili, že píše poezii, bylo jasné, že jeho verše si zaslouží víc než jen papír.
Boris Voroňák nebyl ale pouhý textař. Podle webu TN jeho talent sahal mnohem dál. Byl prozaikem i historikem. Spolupodílel se na vzniku historického románu Poslední po meči, který vyšel v roce 2015. Přitom vystudoval matematiku a analytiku. Tato neobvyklá kombinace mu umožňovala vidět svět jinak.
Zemřel člen legendární kapely, jehož písně dodnes ovládají hitparády. Fanoušci jsou zdrcení
Poslední rozloučení s tvůrcem emocí
Město Humenné, kde Voroňák přes šedesát let žil (jeho rodný městem byly Michalovce), oznámilo jeho úmrtí v úterý 8. dubna 2025. Smutná zpráva zasáhla nejen místní obyvatele, ale i celé Slovensko. Fanoušci i kolegové si připomínají jeho dílo, jeho verše, jeho tichý, ale hluboký vliv na kulturu.
A i když už Boris Voroňák nikdy nenapíše nový text, jeho hlas bude znít dál. To, co dokázal do svých textů přenést, je totiž podle mnohých nesmrtelné. Poslední rozloučení proběhlo v pátek 11. dubna v Humenném. Na SvětěKreativity jsme také informovali o nečekané hospitalizaci oblíbeného herce z netflixového seriálu, musel být uveden do umělého spánku.
Zdroj: TN, Město Humenné
Napište komentář