V jedné třídě se rodiče rozhodli, že by si děti zasloužily nové lavice. Škola však nemohla na nákup přispět, proto se rozhodli, že je dětem zafinancují sami. K čemu to povede, ještě nikdo netušil.
Chápeme, že každý rodič si přeje, aby jeho děti měly ve škole dobré vybavení, pohodlné židle a nezničené školní lavice. Přestože se lavice čas od času obměňují, v této třídě se některým rodičům zdály lavice příliš zastaralé, a tak přišli s návrhem jejich výměny. Škola přispět nemohla, tak rodiče navrhli, že dětem nakoupí školní lavice z vlastních prostředků.
Ať si každý zaplatí vlastní lavici
Tady však nastal zádrhel, protože ne všichni rodiče si mohli takovou investici dovolit. Na schůzce vystoupil jeden z otců. Byl to zajištěný muž, jenž vlastnil prosperující firmu. Nikdy však nedával svůj majetek na odiv. Chodil v obyčejném oblečení a žil obyčejný život. Navrhl, že by tedy ti, co mohou, měli dát o něco více peněz, aby se mohli koupit lavice i pro děti těch, kteří na jejich nákup peníze nemají.
To se však setkalo s velkou nevolí bohatších rodičů. Argumentovali tím, že ať si každý zaplatí to svoje, že nevidí důvod, proč by jiným dětem měli přispívat na lavice, když mohou zůstat sedět v těch starých. Ani argument tohoto moudrého muže, že se tím třída rozdělí na „bohaté“ a „chudé“, nikoho nepřesvědčil. Otec tedy prohlásil, že on svému dítěti novou lavici nekoupí, protože nechce podporovat takovou segregaci.
Zadní řady zůstaly chudým dětem
Rodiče však trvali na svém, a tak se některým dětem koupily nové lavice. A ve třídě to bylo hned poznat. Zatímco ve předních řadách byly zcela nové lavice a nové židle, zadní řady zůstaly s původními lavicemi a seděly v nich děti, kterým rodiče nemohli přispět. Byla tu však i dcera bohatého otce. A ten všechny rodiče překvapil.
Byl tak znechucen chováním některých rodičů, že se rozhodl dát jim malou lekci. Všem dětem, které seděly ve starých lavicích, koupil nové. A rozhodně na nich nešetřil. Byly to moderní velmi drahé lavice s naklápěcím systémem a úložnými prostory a k tomu extra pohodlné židle. Vybavení bylo tak skvělé, že by v takové lavici chtěl sedět každý.
Rodiče, již dětem koupili nové lavice, se proti jeho nákupu ihned ohradili. Když teď kupoval chudším dětem lavice, měl koupit ty stejné, a ne lepší. Padaly argumenty o ponižování, že jejich děti sedí v horších lavicích a že by ve třídě měla panovat rovnost. Jeden z naštvaných otců se ho zeptal: „Proč jsi to udělal?“ Podnikatel mu odpověděl: „Byl to sociální experiment. Nechtěli jste snad, aby jedna skupina dětí měla lepší lavice než ta druhá? Vaše přání se splnilo.“
Zdroj: Webniusy
Řada rodičů zcela nevhodně zasahuje do života ve škole. Vystupují proti některým vyučujícím a jsou vždy na straně dětí, i když situaci ve škole znají často pouze z doslechu a často zkresleného. Situace se každoročně zhoršuje a třídní učitelé i ředitelé jejich negativní vliv často nedokáží vhodně korigovat.