Australská zdravotní sestra odhalila nejbolestnější lítosti lidí na sklonku života. Jejich příběhy inspirují k jednoduššímu a vědomějšímu životu.
V každodenním běhu se snadno necháme pohltit povinnostmi, termíny a honbou za uznáním. Často si říkáme, že na své sny, přátele nebo odpočinek bude čas „někdy“. Jenže jak ukazuje zkušenost australské zdravotní sestry Bronnie Ware, která roky pracovala s lidmi v paliativní péči, toto „někdy“ jednou zmizí. Právě od umírajících slyšela zpovědi, které mají sílu otřást naším žebříčkem hodnot. Ti totiž na konci života objevují úplně jiné lítosti.
Bolestivé pravdy ze smrtelné postele
Jednou z nejčastějších vět, která v její péči zaznívala, byla podle serveru Webniusy zpověď: „Lituji, že jsem tolik pracoval.“ Téměř každý muž a řada žen vzpomínali na roky, kdy upřednostňovali kariéru před rodinou. Neustálé přesčasy, honba za vyšším platem či lepším postavením se jim na smrtelné posteli jevily jako marné úsilí. O to bolestnější bylo uvědomění, že kvůli práci jim unikly zásadní momenty života dětí i partnerů.
Další hluboká lítost se týkala vztahů, které lidé nechali vyšumět. V kolotoči povinností bývá jednoduché odsunout přátelství na okraj a říkat si, že „zavoláme zítra“. Ale jak zdůrazňuje Ware, tato zítřejší setkání se často promění v roky ticha. Umírající vzpomínali na přátele, se kterými je kdysi spojovalo mnoho, ale kontakt se rozpadl nenápadně – vinou spěchu, nezájmu nebo pocitu, že je stále času dost. Na konci života přitom zůstali v důsledku v osamění.
Zkušená lékařka prozradila, co se s námi děje těsně před smrtí. Naše tělo vykazuje tyto klíčové příznaky

Významnou část lítostí tvořilo také potlačování emocí a nedostatek odvahy žít podle sebe. Umírající často přiznávali, že celý život skrývali své skutečné pocity – aby neudělali rozruch, nepůsobili slabě, nebo neublížili jiným. Tím však ztráceli sami sebe. Ještě tragičtější bylo uvědomění těch, kteří řekli: „Přála bych si mít odvahu žít svůj vlastní život.“ Až na konci pochopili, kolik jejich rozhodnutí ovlivnila očekávání okolí, nikoli jejich vlastní touhy.
Zdroj: Autorský text redakce SvětKreativity.cz, podklady z veřejně dostupných informací na Webniusy

Napište komentář