Člověk, který nevidí své vlastní chyby, se nikdy nezmění, proto je nutná zdravá míra sebereflexe

Každý člověk je bytostí zcela individuální, výjimečnou a neopakovatelnou. A k tomu se váže i míra sebereflexe. K tvarování naší psychiky přispívají jak genetické faktory, tak vnější i vnitřní vlivy. Nejvíce nás však ovlivní život. Nyní se ale zaměříme na konkrétní chování, které u některých lidí ve společnosti můžete často spatřovat. Je to nedostatečná sebereflexe. Jedná se o jedince, kteří si neuvědomují své chyby, nebo si je nechtějí přiznat. Chovají se k ostatním přemoudřele a vystupují velmi suverénně s vědomím, že se přeci nemohou nikdy mýlit.

Nedostatek sebereflexe dokáže ničit i vztahy v okolí

Jedinec, který celý život žije v domnění, že všechny jeho výroky a myšlenky jsou v podstatě oprávněné a neomylné, může nevědomky ničit i vztahy s okolními lidmi. Nepřiznání vlastních chyb může vyústit až v moment, kdy dotyčný svádí svůj neúspěch a neštěstí na druhé. On za nic nikdy nemůže, to pouze ostatní. Nedostatek sebereflexe působí zkrátka destruktivně na emoce z obou stran.

Narušuje důvěru mezi lidmi, a dokonce je příčinou lživých výroků. Lidé, kteří si nedokážou své chyby přiznat, se mohou změnit, jde to ale poměrně těžko. Proto je záhodno se takovým co nejvíce vyhýbat. Pohybovat se v jejich životě není zdaleka příjemné. Přinutí vás si myslet, že vy jste důvodem jejich životního krachu, a to nemůžete dopustit.

Neschopnost přiznat si chyby jako hluboká propast

Lidé s nedostatečnou sebereflexí jsou často zdánlivě dokonalými jedinci. Okolnosti je k tomu určitými způsoby dohnaly. Mají tendence se prezentovat před všemi jako perfekcionisté bez jediné chybičky. To se projevuje hlavně v profesní oblasti. Určitým způsobem může být tato vlastnost příznivá, avšak jen do doby, než dojde ke komplikacím či chybám ze strany jedince, který nemá sebereflexi. To je pak oheň na střeše.

Takoví kolegové a zaměstnanci jsou často nespolehliví a nelze jim ani věřit. I v partnerských vztazích mohou tito lidé pociťovat problémy. Vztah totiž není jen o momentech radostných, ale i těch náročnějších. Právě při konfrontacích a rozmluvách může protějšek dojít k závěru, že s člověkem, který si není schopen a ochoten přiznat oprávněné chyby, žít nechce.

Jak se změnit?

Naskýtá se tedy otázka, zda lidé s nulovou sebereflexí mají naději na změnu? Vždy záleží na konkrétním charakteru člověka a jeho životních zkušenostech. Lidé zarputilí, neschopní druhým naslouchat, to budou mít s pěstováním sebereflexe asi dost těžké. Lépe na tom budou ti, kteří začnou být otevření vůči okolnímu světu. Budou intenzivně vnímat to, co jim druzí říkají a vezmou si to k srdci.

Změna vychází z hluboké introspekce vlastní duše. Nejprve musíte dojít k vlastnímu sebepoznání. Je nutné pochopit důvody, proč si nedokážete přiznat své vlastní chyby či proč je svádíte na ostatní. Vytáhněte kostlivce ze skříně a pracujte na sobě. Jedině tak zvládnete cestu mířící k zdravé sebereflexi.

Fotografie: Pixabay