Prezident obdržel zprávy, ministr z toho má problém a česká politika celkově dostala lekci z toho, jak se (ne)má vyjednávat.
Česká politika to zase dokázala. Politické dno se opět propadlo. Největší hrozbou pro ústavní pořádek není inflace ani zlé Rusko, ale klávesnice v kapse saka. Prezident Petr Pavel si přečetl zprávy od ministra zahraničí Petra Macinky a rozhodl se, že tohle už není prosté „tvrdé vyjednávání“, ale spíš kurz vydírání pro začátečníky. A my ostatní si z toho můžeme vzít cenný návod, jak se (nejen) v politice člověk rozhodně nemá chovat.
Prezident, ministr a zprávy, které radši neměly vzniknout
Začněme u hlavních aktérů, tedy prezidenta Pavla a ministr zahraničí Macinky. Bývalý generál a politický řidič bez řidičáku na diplomatickém parkovišti. Macinka se zkrátka rozhodl, že prezidenta stůj co stůj přesvědčí, aby jmenoval Filipa Turka ministrem životního prostředí. Jak? Argumenty? Diskusí? Ty možná zkusil dříve, ale bez úspěchu. Tak přišel silnější kalibr. Poslal zprávy, které zní jako scénář k politickému thrilleru z produkce „Levně a hned“.
Možná na první pohled působí docela nevinně, ale když se na ten obsah a formu člověk trochu více zaměří, objeví docela tvrdý nátlak zabalený do řečí o dohodě. Navenek se sice říká „nemusí to tak být“ nebo „berte to jako vůli se dohodnout“, ale zároveň v pozadí pořád běží stopky („čas na uklidnění situace vyprší ve středu“, „poslední možnost významně ovlivnit“). To je přesně ten typ situace, kdy člověku někdo říká: můžeme se domluvit – ale jen pokud uděláš přesně to, co chci, a hned. Hodně silná je i ta falešná volba „buď bude možné vše, anebo nebude možné nic“, což zrovna nevypadá jako snaha hledat kompromis, spíš jako snaha zahnat druhou stranu do kouta.
Lekce v manipulativních technikách zadarmo
Text také neskrývá ukazování svalů a lehké vyhrožování. Macinka opakovaně naznačuje, že má za sebou silné hráče („podporu premiéra mám, o postoji SPD ani nemluvím“) a že když se to nehne jeho směrem, začne něco nepěkného („leckdo se může dozvědět“, „zahraniční média“). Do toho si to bere osobně („beru to už osobně“), shazuje prezidenta jako někoho, kdo „dělá emocionální chyby“ a vlastně mu říká, že na politiku ještě nedozrál. Celkově to působí spíš jako: ať to udělá, nebo rozpoutám velkou a dlouhou válku – ale odpovědnost ponese on.
Prezident si zprávy přečetl a udělal něco, co se v Česku nenosí – vzal slova vážně. Mohl nad nimi mávnout rukou, ale rozhodl se je zveřejnit, aby lidé věděli, jakou formou se na vysokých státních postech také jedná. Macinka to považuje za politické vyjednávání. Andrej Babiš vysvětluje, že to přece nebylo vydírání, jen nešťastná komunikace. Asi jako kdyby tvrdil, že výhrůžný dopis je jen emotivnější pohlednicí. Podle této logiky platí, že když někomu napíšete „udělej to, nebo bude zle“, jde pouze o upřímnou výměnu názorů. A když to pošlete prezidentovi republiky, je to vlastně skoro milé, ne?
SPD, ANO a kouzlo kolektivní slepoty
Tomio Okamura vzkázal, že na straně prezidenta nestojí. To je dobrá zpráva, alespoň víme, kde přesně stojí. A nezapomněl dodat, že ve Sněmovně je tento styl „vyjednávání“ zcela běžný. Nu, to ale asi občany moc neuklidní. ANO se zase tváří, že problém není obsah zpráv, ale to, že se o nich vlastně mluví. Kdyby prezident mlčel, všechno by bylo v naprostém pořádku. To je stará škola, realita prostě neexistuje, dokud ji někdo nevynese na světlo. A kdo ji vynese, ten jen dělá potíže. Možná by měl Macinka prezidenta nakonec zažalovat.
Ministr zahraničních věcí Petr Macinka se už delší dobu snaží ovlivnit můj postoj ke jmenování navrženého člena vlády. Ať už komunikací se mnou, mými spolupracovníky nebo poradci. Zatím jsem všechny tyto pokusy posuzoval shovívavě.
Nyní mi ale v nočních hodinách doručil… pic.twitter.com/9F4uIyTwtu
— Petr Pavel (@prezidentpavel) January 27, 2026
Politici by ale měli umět mluvit slušně, věcně a s respektem, i když jsou ve sporu nebo pod tlakem. Mají v rukou moc, která jim byla námi, voliči, svěřena, a s ní i odpovědnost jít příkladem v tom, jak se vede konflikt, jak se vyjednává a jak se zachází s autoritou. Když místo argumentů nastupují výhrůžky, ultimáta a emoční nátlak, nepodkopává to jen konkrétní vztahy mezi aktéry, ale i důvěru lidí v politiku jako takovou. To oni by lidem měli ukazovat, že i v těžkých situacích lze hledat řešení bez manipulace a osobních útoků — protože právě takový styl komunikace se pak přirozeně přenáší i do zbytku společnosti. Jenže my se tu stále jen brodíme hlubším a hlubším bahnem.
Zdroj: Autorský text redakce SvětKreativity.cz, podklady z veřejně dostupných informací na webu Sociální síť X Petra Pavla, Novinky, SeznamZprávy
Napište komentář