Smrt rodiče je velmi traumatizující. Může to ale být i zkušenost, která vám pomůže žít lépe

Fotografie: Freepik

Smrt rodiče je pro dítě vždy tím nejbolestnějším zážitkem. Jedná se samozřejmě o zcela přirozený cyklus, ale vždy se tak nějak přirozeně očekává, že rodiče zemřou, až když jsou děti velké a mají vlastní rodiny, o které se mohou opřít. Ne vždy to tak ale je a tragédie může do života dítěte zasáhnout velmi brzy.

S takovou ztrátou je velmi obtížné se vyrovnat. Ti, kteří nás přivedli na svět, milovali nás a všechno naučili, jsou najednou pryč. Chybí nám ta jistota, kterou jsme doposud měli právě v nich. Toto trauma může být obtížné zvládnout bez pomoci,  proto není žádnou ostudou vyhledat pomoc.

Fotografie: Freepik

Pocit zranitelnosti a samoty

Pro dítě jsou rodiče konečným útočištěm před všemi rozmary života. Když máme problémy a cítíme se nejistí, víme, že se k nim vždy můžeme vrátit, abychom se uklidnili a opět načerpali sílu a jistotu. Po smrti rodičů tak může snadno dojít ke ztrátě pocitu jistoty a zabřednutí do osamocenosti a strachu.

Ztráta rodiče je vždy hrozným šokem

Když jsme děti, máme dojem, že naši rodiče tu vždy budou, aby nás chránili. Když je nečekaně dožene smrt, vždy to na dítě zapůsobí jako extrémní šok, který si nikdy nepřipouštělo. Takový šok může vést k traumatu, které může mít velmi různorodé projevy. Je třeba pečlivě sledovat projevy takového stavu a včas případně zasáhnout před prohlubujícím se traumatem.

Fotografie: Freepik

Se zesnulým rodičem dítě ztrácí část sebe sama

Naši rodiče jsou jediní, kdo zná všechny příběhy a historky z našeho dětství. S nimi tedy nutně odchází i část našeho života a vzpomínek. Právě oni nás viděli růst a byli svědky všech fází našeho života. Když odcházejí, musíme se smířit s tím, že část našeho života už zůstane navždy zapomenuta.

Ztráta rodiče plodí bolest, hněv a frustraci

Toto jsou fáze smutku, do kterých se většina lidí dostává pár dní po tragické zprávě. První dny jsou zasvěceny smutku a beznaději, ale postupem času se přidává také hněv a frustrace. Nerozumíme, proč se tohle stalo zrovna nám a hledáme viníka našich potíží. Je to však jen fáze, která po čase přejde a nastane určité smíření, které je dobré všemi možnými způsoby podporovat.

Fotografie: Freepik

Přijetí smrti je dlouhý a složitý proces

Truchlení je obtížný proces, zvláště pokud jde o ztrátu rodiče. Vyžaduje to čas, hodně času. Přijmout smrt a pokusit se poté znovu postavit zpět na nohy a začít normálně fungovat je dlouhá a kamenitá cesta. I když se tato bolest v průběhu času nevyhnutelně zmírňuje, je důležité ji cítit, prožít a nechat ji prostoupit vaši osobnost a poté postupně odejít.  Nemá smysl se ji snažit zakrýt nebo potlačit, to k ničemu nevede.

Nová životní perspektiva

I když jsme dospělí a zakládáme si vlastní rodiny, stále jsme „dětmi“ našich rodičů. Když ztratíme ty, kteří o nás pečovali po celý život, uvědomíme si naši vlastní smrtelnost a pomíjivost života. Tento pocit nás tlačí, abychom sami více dospěli a využili tuto zkušenost k vlastní životní transformaci.

Zdroj: VeryWellMind