Osamělost není příjemná ani pro mladé lidi a staří lidé si velice často nemohou vybrat, jak skončí své poslední chvíle. Velice často je tráví o samotě a nemají se s kým rozloučit.
Pokud se člověk ocitne v nouzi, nejčastěji žádá o pomoc své příbuzné nebo přátele. Pokud nikoho takového nemá, musí se obrátit na záchranné složky nebo cizí lidi. V mnoha případech se starší lidé přesouvají z vlastního obydlí do domova důchodců. Nejčastěji je to kvůli tomu, že jejich děti musí pracovat a oni už se o sebe nezvládají postarat sami. Život v takovém zařízení není vůbec špatný, ale senioři občas zažívají stesk po rodině.
Utrpení starých lidí
V momentě, kdy se starý člověk ocitne v nouzi a má dojem, že už mu nezbývá příliš mnoho času do konce života, touží hlavně po blízkosti svých nejbližších a jejich lásce. Někteří lidé se vypsali ze svých pocitů a napsali báseň, ze které lze vycítit, jak se cítí osamoceně a zoufale. Například báseň s názvem Cranky Old Man, která se stala virální, byla původně vydávána jako příběh od starého muže, který poslední chvíle prožil v domově důchodců.
Po nějakém čase se však přišlo na to, že příběh je pravděpodobně smyšlený a nelze určit jeho původ. V této básni je popsáno, jak se dívá starý člověk na svět.
Je zde detailně popsáno, jak je stáří nepohodlné a také to, že těmto lidem většinou zbývá pouze samota a vzpomínky na staré dobré časy. Pro někoho, kdo se bojí stáří, může být tato báseň nepříjemná a až strašidelná.
Pán, který neměl příliš přátel
Celá báseň odkazuje na to, jak starý muž musel opustit tento svět sám. Nacházel se v domově důchodců a při jeho posledních chvílích s ním nikdo nebyl. Všechny děti, které ještě stále mají rodiče by si měly uvědomit, že jsou na světě lidé, kteří potřebují jejich společnost. Vždy by se měly postarat o své rodiče a vrátit jim všechnu péči a lásku, kterou jim dávala jejich maminka nebo tatínek, i když měli moc práce.
V momentě, kdy se o sebe starší lidé nedokáží postarat sami, začínají mít pocit, že jsou břemenem pro ostatní. I přes veškerou rodičovskou lásku, kterou zahrnovali své děti, se nyní cítí tak, že je obtěžují. Vidí, jak musí jejich potomci tvrdě pracovat, mají už své rodiny a nechtějí, aby se museli starat i o své rodiče.
Raději se přestěhují do domova důchodců a pouze vzpomínají na hezké chvilky. Doufají v to, že alespoň jedno jejich dítě na ně právě myslí a touto myšlenkou se uklidňují. I přesto, že své děti obhajují, jsou z celé situace zklamaní.
Zdroj: The Sunday Post
