Někdy přicházejí zprávy, které se těžko přijímají. Takovou je i tiché rozloučení s významným lékařem, charitativním pracovníkem a milovníkem hudby.
Doktor Jaroslav Eliáš nebyl jen uznávaným lékařem s bohatou kariérou ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. Specializoval se na otorynolaryngologii, tisícům pacientů pomáhal slyšet svět znovu jasněji. Ale když ve svých 61 letech odešel do důchodu, nezačal odpočívat. Naopak. Jeho život se proměnil v nenápadné, a přesto hluboce lidské poslání.
Člověk mnoha tváří, ale jediné víry
Podle webu Blesk MUDr. Jaroslav Eliáš stál u zrodu mnoha kulturních i dobročinných aktivit. Byl srdcem Tříkrálové sbírky a také duší Společnosti pro duchovní hudbu. Byl nositelem velkokříže Maltézského řádu, komturského kříže Pro Merito Melitensi, rytířem i lékařem, ale nikoli mužem pýchy.
Zemřel tak, jak žil. Pokorně, v kruhu rodiny a s vědomím, že svůj čas naplnil do posledního okamžiku. Vždy šel příkladem. Pomáhal, kde mohl, ale nikdy si o to neřekl. Přátelé na něho vzpomínají jako na muže pokorného, hodného a vždy ochotného pomoci. Ve stejném duchu mu na sociálních sítích vzdalo čest i zastupitelstvo Prahy 1, městské části, kde byl Eliáš známou osobností.
V pokročilém věku zemřela hudební legenda, jejíž písně znají všechny generace. Přišlo to tak náhle
Rodinu vnímal jako to nejcennější, co život nabízí
Jeho otec Vladimír bojoval ve válce, i díky tomuto odkazu v sobě nesl hluboký smysl pro čest a zodpovědnost. Ať už léčil pacienty, nebo pomáhal při kulturních akcích, vždy to dělal s přesvědčením, že služba druhým je smyslem života. Se svou ženou Helenou vychoval šest dětí.
Loučení s Jaroslavem Eliášem proběhlo v duchu, který by sám ocenil – prostě, s úctou a pokorou. Zádušní mše se odehrála v kostele Panny Marie před Týnem v sobotu 10. dubna. Na SvětěKreativity jsme informovali také o úmrtí Borise Voroňáka, známého slovenského textaře.
Zdroj: Blesk, Facebook Prahy 1
Napište komentář