Otřesným zážitkem si prošla žena, která se během operačního zákroku probrala z narkózy. Šlo podle ní o bolest jako žádnou jinou na světě.
Naprosto základní složkou jakéhokoli operačního zákroku je anestezie neboli umrtvení. Během ní jsou pacientovi podány silné léky typu ketamin. Ten je celkovým anestetikem, které výrazněji utlumuje bolest. Součástí dávek jsou i léky bránící pohybu svalů. V případě Pennerové ovšem nezabrala právě celková anestetik, medikace proti pohybu svalů ovšem ano. Pacientka tak na operačním stole zažila opravdovou noční můru. Co proběhlo?
Při vědomí, avšak bez možnosti pohybu
Poté, co během menstruace zažila abnormálně silné krvácení, podstoupila Donna v roce 2008 laparoskopii. V rámci tohoto výkonu se běžně provádí jen malý řez v břišní stěně, a používá se tedy celková anestezie. V rozhovoru pro BBC žena uvedla, že nejprve zcela normálně usnula. Když se probudila, myslela si, že už celá procedura skončila. Během několika sekund se ovšem všechno změnilo, protože uslyšela hlas jednoho z chirurgů.
Ten však neoznamoval konec zákroku, ale ono klíčové „chci skalpel“. Donna se kvůli kompletně paralyzujícím lékům nemohla vůbec hýbat. Lékaři tudíž neměli jakoukoli indicii, že je stále při plném vědomí. „Zpanikařila jsem a nemohla uvěřit, že k něčemu takovému dnes vůbec může dojít. Pár sekund jsem tedy počkala, pak jsem ale jasně cítila, jak lékař udělal první řez do mého těla. Tu bolest vůbec nelze slovy popsat,“ říká.
Chirurgové ji oživovali
Z důvodu paralyzujících drog nemohla ani plakat. „Cítila jsem, jak během vyšetřování hýbou mými orgány. Slyšela jsem promluvy typu ‚Podívejte se na slepé střevo, krásně růžové. Tlusté střevo vypadá taky dobře, vaječníky vypadají v pořádku,‘“ vysvětlila Donna. Skenování zabralo zhruba 90 minut, ovšem bolest byla jen polovinou problému. Kvůli paralýze byla nasazena na ventilátor. V jednu chvíli mohla konečně trochu hýbat jazykem.
Pokusila se tedy upoutat pozornost lékaře. Tehdy se anesteziolog domníval, že účinky léků už skoro odezněly, a vytáhl jí hadičku ventilace z pusy. „Teď mám opravdu problém, napadlo mě v tu chvíli. Už jsem se loučila s rodinou, nemyslela jsem si, že bych to mohla přežít. A pak jsem ani nemohla dýchat,“ vzpomíná Donna na krušné chvíle. Současně s tím měla i mimotělní zážitek, protože všechny hlasy na sále slyšela z obrovské dálky a měla pocit bezpečí.
Cesta z bolesti a informace
„Strach byl pryč, stejně jako bolest. Kolem bylo bezpečí a zvláštní teplo. Jasně jsem taky věděla, že tam nejsem sama, někdo stál přímo vedle mě,“ uvedla. V tu chvíli si ovšem lékaři uvědomili stav věcí a začali ji oživovat. Jakmile nabyla vědomí, vysvětlila hlavnímu chirurgovi, co se stalo. „Sdělila jsem mu, že jsem byla vzhůru a cítila jsem všechno to řezání. Jeho oči se hned zalily slzami, chytil mě za ruku a vyjádřil, jak moc je mu to líto.“
Prožité trauma zpracovávala celé roky. Po 9 letech učinila kroky pro získání odškodnění od nemocnice, samo to ale nestačilo. „Byla jsem naprosto zničená a daň si to vybírá dodnes. Hodně však pomohlo o tom mluvit a časem jsem byla schopná svůj příběh vyprávět. Nejde tu o to kohokoli obvinit. Chci jen poukázat na to, že se to stále může někdy stát, upozornit na to a pomoci. Aby z mé vlastní zkušenosti nakonec vzešlo něco dobrého,“ uzavírá Donna.
Zdroj: Newsner
Napište komentář