4letá dívka byla unesena při cestě vlakem se svým otcem. V případu došlo ke zlomu až po dlouhých 20 letech

Fotografie: depositphotos

Pouhé čtyři roky byly dívce, která na dlouhé roky zmizela ze života rodiny, jež ji nadevše milovala. Zmizela při cestě z Minsku do Asipovichy.

Psal se rok 1999, když Julia Gorina cestovala se svým tatínkem Viktorem Moiseenkem. Ten během cesty na krátkou chvíli usnul. Jeho spánek trval jen pár minut. To však stačilo k tomu, aby jeho dcera zmizela. Ve vlaku už ji nenašel. Společně se ženou pak rodiče pohřešovanou dívku hledali mnoho let a nikdy nepřestali doufat, že ji ještě někdy uvidí. Nakonec se jim to opravdu podařilo.

Trvalo to dlouhé roky

Podle vyšetřování Julii unesli muž a žena. Oba se dlouho skrývali. Dívku pár unesl k běloruským hranicím, kde úřady ztratily stopu. Dívka skončila v dětském domově a potom si ji vzala do péče adoptivní rodina. Její praví rodiče byli smíření s osudem, pak došlo v roce 2017 ke znovuotevření případu. Úřady stále nevěděly, co se stalo, a bály se, aby byla dívka naživu.

Julia však dospěla a našla lásku svého života. Svému příteli Iljovi Kryukovi vše řekla a ten dělal všechno pro to, aby našel její rodiče a sjednotil odloučenou rodinu. Trvalo to dlouhé měsíce, než mladý muž našel rodinu Moseenkových. Následné DNA testy potvrdily, že dívka je opravdu dcerou Viktora a Ludmily. Už nebyl pochyb. Čtyřiadvacetiletá dívka mohla konečně navštívit svou skutečnou rodinu.

Otec měl výčitky svědomí

Ačkoli od nešťastné události uplynulo opravdu mnoho let, výčitky dívčina otce nikdy nepolevily. Julia byla sice opravdu malá a nepamatuje si toho z té doby mnoho. Je si však jistá, že ji od otce unesl muž se ženou. Pamatuje si, že skončila v Rusku. Celá rodina je pochopitelně Juliině příteli neskutečně vděčná. A taky děkují osudu za to, že je svedl znovu dohromady, ačkoli po tolika dlouhých letech.

Všichni mají za sebou spoustu frustrace, bolesti a slz. Nyní se jim však splnilo jejich životní přání. Dohání proto všechen ztracený čas. Vyprávějí si o době, kdy spolu nemohli být, a těší se na společnou budoucnost, kterou jim už nikdo nemůže vzít. Vzpomínky jsou mnohdy opravdu bolestné, ale vše je jednoduší, když jsou teď všichni tři opět pohromadě. Bylo opravdu štěstí, že se shledali.

Zdroj: Welt

František je redaktorem s bohatými zkušenostmi v oblasti psaní článků pro online magazíny. Po absolvování všeobecného ... [Více o autorovi]