Až po smrti svého nejbližšího si většinou člověk uvědomí o co všechno vlastně přišel

To nejhorší, co nás může v životě potkat, je smrt matky. Vyrovnat se s ní, to je velmi těžké a ne každý to zvládne. Čas však v tomto směru může velmi pomoci. A tak roky ubíhají a vyrovnání-se s danou ztrátou jde stále lépe. Ale to neznamená, že by se na matku zapomnělo a že by se tak přerušilo ono desítky let budované pouto, které vzniklo výchovou.

Bereme ji jako samozřejmost

To nejhorší je, že když smrt matky nastane, uvědomíme si jednu věc. Že jsme ji brali jako samozřejmost. Málokdy jsme si uvědomili, jak důležitou osobou pro nás vlastně je. Jakmile jsme dosáhli dospělosti, už to pro nás nebyla maminka, ale zcela běžný člověk. Že tomu tak ve skutečnosti nebylo, to si uvědomíme, až když je pozdě.

Mnoho věcí nám ji připomíná

Nutno říci, že následně se snažíme vyrovnat se ztrátou. A i když nám přišlo, že byla naše maminka něčím samozřejmým, tak zjistíme, kolik věcí nám ji připomíná. To pouze potvrzuje fakt, jak dobře jsme ji znali a že jsme ji měli rádi. A je jedno, zda šlo o různé aktivity, nebo třeba oblíbené jídlo, televizní pořad, nebo činnost. Během dne může být řada situací, které nám maminku připomenou.

Stále je na blízku

I když smrt matky byla už dávno, stále nám ji něco připomíná a stále na ni také myslíme. A to znamená, že nám může být na blízku. I když v boha nevěříme, velmi často si budeme říkat, že je v nebi. A že se na nás nejenom dívá, ale také že nás chrání, dává nám své rady, vstupuje do našich snů a povídá si s námi. Pouto, které s ní máme, nelze jenom tak přetrhnout.

Jako by každý den byl poslední

To, co si uvědomíte po její smrti je to, že jste se k ní možná poslední dobu nechovali úplně dobře a nevěnovali jí tolik pozornosti, jakou by si zasloužila. Stejně jako lásky. Proto změňte svůj přístup. Nikdo nežije věčně a tak se chovejte ke své mamince tak, jako by každý den byl ten poslední. Jedině tak nebudete nikdy ničeho litovat.

Fotografie: Pixabay