Když šel jeden muž na procházku, najednou zkolaboval, spadl na zem a zastavilo se mu srdce. Objevil se na místě, kde ještě nikdy nebyl.
Kymácející se mladík došel k lavičce na náměstí a posadil se. Snažil se zhluboka dýchat a utišit bolest, která mu projížděla celým tělem. Jenže ta ne a ne ustoupit, spíše to bylo ještě horší. Muž se pokusil zhluboka nadechnout, ale bolest zasáhla další část jeho těla a on se zhroutil k zemi. Už neviděl lidi, jak chodí kolem, neslyšel hlasy ani sirénu sanitky, která mu zrovna jela na pomoc.
Uviděl známého psa
Najednou ale viděl světlo a vůbec nevěděl, odkud jde. Bylo tak jemné a hřejivé. Netušil, kde se nachází, ale cítil, že bolest už je pryč. Muž se pokusil rozhlédnout, ale kolem něj byla jen lehká mlha. A pak uviděl psa, kterého znal. Byl to Gray. „Dobrý den, pane,“ řekl mu pes a muž nevěděl, jestli se mu to nezdá. Zeptal se ho, co tady dělá a jak je možné, že mluví.
„Tady si každý rozumí s každým. No, pane, nejspíš umíráte a já jsem zemřel už dávno, tam na silnici, když jste mě vyhodil z auta,“ pokračoval pes. Muž si začal připomínat to, na co se snažil dlouhá léta zapomenout. „Vidím, že jste na mě nezapomněl. Pamatujete si, jak jste se na mě zlobil? Jak jste rozzlobený nasedl do auta a dojel na dálnici, kde jste mě vyhodil? Potřeboval jsem vás, ale vás to obtěžovalo.“
Pes se sám toulal
„Grayi, byl jsem si jistý, že si tě někdo vezme a odveze domů,“ snažil se mu vysvětlit muž. „Nelžete sám sobě! Běžel jsem za autem tak dlouho, ale ztratil jsem stopu. Starý nos a bolavé tlapky mě zklamaly. Pak jsem se vrátil tam, kde jste mě vyhodil, a čekal jsem, než se vrátíte. Ale vy jste se stále nevracel. A pak mě srazilo auto. Celou dobu, co jsem umíral, jsem si přál jediné. Jen znova vidět váš obličej a přitulit se k němu.“
Muž před psem poklekl na kolena. Jeho tělo znovu probodávala bolest. Ale tato bolest byla způsobena tím, že si uvědomil svoje činy. „Pejsku, prosím, odpusť mi. Psi umí milovat a odpouštět, i když si to člověk nezaslouží.“ Pes se na něj smířlivě podíval: „Dávno jsem vám už odpustil. Ale na vaši smrt je příliš brzy. Slzy jsou vaším vykoupením.“ Teplý jazyk se dotkl mužovy tváře – a to bylo naposledy, co se spolu viděli.
Vzal si domů malé štěně
V ten okamžik zrovna lékaři bojovali o život tohoto mladíka. Ale veškerá snaha byla marná. Potom si však jedna zdravotní sestra všimla, jak mu po tváři teče slza. Plná čára na monitoru se najednou zakřivila do slabého, ale zářivého oblouku. O měsíc později stál muž uzdravený před vchodem do nemocnice. Byl naživu a měl z toho radost.
Vycházel z nemocnice ponořený do svých myšlenek, když se mu u nohy objevila špinavá mokrá koule, ze které se nakonec vyklubalo štěně. Jeho pohled říkal, že rozhodně nikomu nepatří a že je mu zima a má hlad. Muž ho zvedl ze země, pořádně ho objal a zabalil ho do bundy. Slíbil nejen sobě, ale i svému starému parťákovi, že se o něj bude starat tak, jak nejlépe umí.
Zdroj: Newsner
Napište komentář