Kvíz: Je čas zjistit, jak vypadal den vojáka v sovětské armádě v 80. letech. Rozhodně to neměli snadné

Denní rutina vojáka v sovětské armádě 80. let byla přesně řízená a náročná, od úsvitu až do soumraku se střídalo cvičení, teorie i střelba.

Běžný den sovětského vojáka v 80. letech se stal nejen předmětem historického zájmu, ale také ukázkou každodenního tvrdého režimu, kázně a kolektivního systému, v němž byl jedinec běžně podřízený vyššímu vojenskému cíli, ideologii a rutinním povinnostem. To mělo vliv na životní styl vojáků i jejich osobní zážitky ve službě.

Ranní vstávání a tělesná příprava

Každý den začínal brzkým probuzením už s východem slunce. Po rozkaze „Podjóm!“ (vstávat) následovalo ustlání postelí a rychlá osobní hygiena. Ranní rozcvička byla povinnou součástí dne. Vojáci se rozcvičovali venku a absolvovali sérii různých cviků ve všelijakých klimatických podmínkách. Mohlo jít o běh, protažení, kliky nebo dřepy. Ať pršelo, sněžilo, vynechat se to nesmělo. Poté, co tělo dostalo „ranní probuzení“, následoval přesun na snídani.

Společné stolování činilo další důležitou součást dne, i když kvalita jídla se moc vyzdvihovat nedá. Snídaně zpravidla zahrnovala nějakou kaši z obilovin (např. jáhly, pohanky či ovesné vločky), doplněnou černým čajem a dvěma plátky chleba s tukem nebo velmi vzácně s máslem. Vojáci ho proto považovali za luxusní surovinu.

Oběd, podávaný odpoledne, býval už lepší, víc plnohodnotný, ale také se potýkal s omezenými zdroji masa. Začínal jednoduchou polévkou, která díky omezenému množství masa spíše připomínala zeleninový vývar. Hlavní chod obsahoval sacharidy a mohl zahrnovat rýži, těstoviny či brambory, které doplňoval kompot nebo čaj. Večeře se podobala snídani či obědu s dušeným masem, konzervami a chlebem.

Výuka, výcvik a vojenské povinnosti

Po ranní části dne následovala teoretická výuka, kde se probíraly vojenské předpisy, taktika i ideologická cvičení zaměřená na politické učení a koncepty obrany vlasti. Sovětská armáda kladla velký důraz jak na fyzický, tak psychický trénink a vojáci trávili celé hodiny v učebnách nebo na poli. ­Učení zahrnovalo studium struktury armády, nácviky taktiky, přesuny a další techniky boje.

Odpolední hodiny pak patřily praktickému výcviku, tedy střelecké dovednosti, taktická cvičení, kopání zákopů, práce s mapou nebo údržba zbraní a techniky. Byla to rutina, která měla posílit připravenost a disciplínu každého jednotlivce ve službě.

Po večeři měli vojáci několik hodin volného času, který trávívali různě: od psaní dopisů rodině, hraní karet či sportovních her, až po povídání s kolegy. Tento čas byl důležitý pro psychickou pohodu a kolektivní život v kasárnách. Po večerní kontrole pak přicházela večerka a zhasnutí světel, což symbolizovalo konec náročného dne.

Zdroj: Autorský text redakce SvětKreativity.cz, podklady z veřejně dostupných informací na webu SafarPublishing