Test znalostí vojenského slangu: Kdo byl na vojně, ten může získat klidně 9 z 10 bodů

Základní vojenská služba v ČSK patřila k důležitým etapám života mnoha mužů a vytvořila i vlastní jazyk plný slangových výrazů.

Základní vojenská služba byla po dlouhou dobu povinnou součástí života mladých mužů v Československu. Zpravidla trvala dva roky a jejím cílem bylo připravit brance na obranu státu v rámci Československé lidové armády. Lze si všimnout, že období vojny je dodnes vnímáno poněkud rozporuplně. Jedni na něj vzpomínají jako na školu života, druzí spíše jako na období tvrdé disciplíny, nepohodlí a šikany.

Vojenský slang jako samostatný svět

Každodenní život vojáků dal vzniknout vlastnímu jazyku, který byl pro nezasvěcené většinou úplně nesrozumitelný. Samopalu se například říkalo „pádlo“. Specifické názvy měly i jednotlivé skupiny vojáků – pěšáci a motostřelci byli známí jako „bigoši“, zatímco vojáci z povolání si vysloužili označení „furťáci“ (asi jako „furt ve službě“).

Neméně zajímavé bylo i používání výrazů pro běžné situace. Když byl voják „na bidle“, nešlo o žádnou technickou činnost, ale o prostý pobyt na záchodě, na stráži nebo klidně i v posteli, význam vždy závisel na kontextu. Jazyk vojny tak odrážel nejen prostředí kasáren, ale i specifickou kulturu humoru a nadsázky.

Vojenský život byl silně hierarchický. Nově příchozí vojáci, tzv. „bažanti“, byli na spodku pomyslného žebříčku. Naopak zkušenější „mazáci“ měli často výraznější postavení a určovali pravidla každodenního fungování na útvarech. Součástí celého tohoto systému byla i neformální praxe, která vedla k tomu, že nováčci vykonávali řadu nepříjemných úkolů, od úklidu až po obstarávání drobností pro starší vojáky. Někdy tak vznikaly i situace, které se často pohybovaly na hraně disciplíny i lidské důstojnosti.

Test základních vědomostí: Na 15 otázek lze odpovědět pouze ano, nebo ne. Slušné skóre je i 11 bodů

Tvrdá realita kasáren a problém šikany

Tvrdý režim, dlouhá služba a uzavřené prostředí kasáren bohužel vytvářely podmínky, kde se objevovala i šikana. Ta měla různé podoby, od psychického nátlaku až po fyzické tresty. Podle údajů Vojenského historického ústavu se s tímto jevem setkávala v různých obdobích významná část vojáků základní služby. Přestože byly některé excesy řešeny i oficiální cestou, většina drobných projevů zůstávala v rámci jednotek a nebyla nijak potlačována.

Pohled na vojnu se jinak dnes výrazně změnil, protože povinná služba byla v České republice zrušena v roce 2004. Přesto zůstává toto období důležitou součástí kolektivní paměti. Mnoho lidí na něj vzpomíná jako na zkušenost, která je naučila disciplíně, spolupráci i odolnosti vůči stresu.

Zdroj: Autorský text redakce SvětKreativity.cz na základě veřejně dostupných informací z webů Vojenskáturistika, VHÚ, VojenskýLexikon