Cibule patří mezi nejoblíbenější a nejpoužívanější zeleninu. Uplatnění najde jak v kuchyni tak při léčení různých nemocí. Původ bychom hledali někde v západní části Asie. Předpokládá se, že na území Iránu a Pakistánu. Pěstování cibule se věnovali už staří Sumerové zhruba v období kolem 4 tisíce let před naším letopočtem.
Je to právě cibule společně s chlebem, která byla základní obživou stavebníků slavnějších egyptských pyramid. Ve čtvrté knize Mojžíšově se uvádí, že Izraelci putující Sinajskou pouští, toužili po takové stravě, jakou jedli právě v Egyptě. Což je docela zarážející vzhledem k faktu, že cibule obsahuje pouze malé množství kalorií, které nemohlo stačit k doplnění energie těžce pracujících otroků. Z tohoto důvodů lze předpokládat, že Izraelci si oblíbili cibuli především pro její léčivé schopnosti. Cibule neobsahuje sice příliš mnoho živin, ale je bohatá na nevýživné látky, které mají významné fyziologické účinky.
Léčivé schopnosti cibule
Nemalé množství otroků se při každodenní práci brodilo po kolena v blátě a onemocnělo pak zápalem plic. V této zelenině a také nejspíš v česneku našli Izraelci potravinu s léčivou schopností, která pomáhala jak při prevenci tak samotné léčbě dýchacích cest a celkově upevňovala jejich zdraví. Svou oblibu si nenese napříč staletími jen tak. Dodnes je cibule uznávána jako jedna z léčivých přírodních potravin. A jak už to tak bývá, čeho máme dostatek, toho si neumíme vážit.
Cibule stejně, jako česnek obsahuje látku s antibiotickými účinky allicin – vhodným léčebným prvkem je cibulový čaj nebo sirup. Dále obsahuje vitamín B1, v menší míře i B2, C, provitamín A, který je především v nati. Cibule působí i sedativně, protože obsahuje slizy a pektiny. Ty působí blahodárně při některých střevních chorobách. Minerální soli z cibule se přeměňují v krvi na uhličitany se zásaditou reakcí. To má v organismu mimořádný význam, jelikož se několikanásobně zrychlí vylučování kyselých odpadních produktů metabolismu.
Obrázek: FreeDigitalPhotos
