Dcera brala rodičům peníze. Když zjistili na co je používá, tak ji po dlouhé rozmluvě ještě pochválili

Pro rodiče musí být šok když zjistí, že krádež peněz v jejich peněženkách má na svědomí jejich dcera. Tito však byli šokováni i tím, za co utrácí. Podívejme se však na samotný začátek daného příběhu. Rodiče patnáctileté dívky zjistili, že se jim v peněžence ztrácí peníze. Jediným vysvětlením bylo, že jim je bere jejich dcera. Začali si hlídat, kolik v peněžence mají a tak měli jistotu, že krádežím skutečně dochází. A tak se rozhodli dceru konfrontovat.

Byl to pro oba rodiče velký šok

Nutno říci, že se oba rodiče snažili vychovávat dceru tak, jak se sluší a patří. Tedy k odpovědnosti, slušnosti a také úctě. Ani jeden z nich si nikdy nepomyslel, že by se jejich holčička uchýlila k něčemu, jako je krádež peněz. Proto je to natolik šokovalo. Nemohli uvěřit, že je jejich dcera zlodějka. Proto se jí na to zeptali a dočkali se vyhýbavé odpovědi. Nejenom že zapírala, ale také neřekla, za co je utrácí.

Rodiče svou dceru sledovali

Jelikož se z rozhovoru nic pořádného nedozvěděli a k drobným krádežím stále docházelo, rozhodli se dceru sledovat. Nasadili na ni profesionála, který však po pár dnech nezjistil nic zvláštního. Jejich dcera chodí do školy, do knihovny, nebo je venku s kamarády. Nechodí ani do žádných obchodů, kde by peníze utrácela.

Sledování pokračovalo až jednou nastal den, kdy se něco změnilo. Jejich dcera sedla do autobusu a vystoupila u velkého obchodního centra. V tu chvíli soukromé očko předpokládalo, že jde utratit peníze rodičů. Detektiv dívku sledoval.

Nakoupila dvě velké tašky věcí

Když z obchodního centra vyšla, měla dvě tašky plné věcí. Detektiv předpokládal, že pro sebe. Dívka ale nenasedla na autobus a nejela domů. Vydala se pěšky na opačnou stranu, než je její bydliště. Detektiv ji sledoval a šokovalo ho, kam došla. Zamířila k domu, kde byl na plotě nápis Dětský domov. Když zazvonila, přivítalo ji mnoho dětí, které ji očividně znali. Těm začala rozdávat věci, které nakoupila. Byly to hlavně sladkosti, které tak mohly dětem v dětském domově zpříjemnit životy.

Rodiče byli překvapeni

Když jim soukromý detektiv řekl, co viděl, byli oba rodičové překvapeni. Mysleli si, že krádež peněz souvisí s tím, že jejich dcera utrácí za zbytečnosti. Nyní ale zjistili, že tomu tak není. Už na svou dceru nepohlíželi jako na zlodějku. Měli ji za dobrého člověka, který se snaží pomáhat jiným. Sice je trochu mrzelo, že si o peníze sama neřekla, ale to jí velmi rychle odpustili.

Druhá rozmluva s dcerou

Následoval druhý rozhovor rodičů s dcerou. Ti jí řekli, že již vědí za co peníze utrácí a zeptali se ji, kde se o dětském domově dozvěděla. Dívky řekla, že tomu bylo v reportáži v televizi. Že jí bylo velmi líto dětí a tak jim chtěla pomoci. Jako důvod toho, proč rodičům brala peníze uvedla, že se bála toho, že když si o ně řekne, tak rodiče nebudou mít pro tento typ charity pochopení. Opak je však pravdou. Dívka už nedostává jenom své klasické kapesné, ale každý měsíc dostane i peníze navíc, určené pro dětský domov. Příběh ukazuje, že ne každá krádež musí být nutně spojena jenom se špatnými úmysly. Je vidět, že i lidé kteří něco odcizí mohou mít dobré srdce.