Ekologická farma v Kanadě má svou nejmilovanější ovečku Dotty. Majitelka Amy se s ní pomalu loučila, když se stal zázrak.
Život se nedá předem naplánovat, je to jako jízda na horské dráze, prostě nastoupíte a jedete. Jednou ze součástí života je porod, zázrak, o kterém, pokud jste jej zažili, moc dobře víte, že ne vždy jde podle plánu. A vůbec nezáleží na tom, zdali se jedná o člověka nebo o zvíře. Je to směs napětí spojená s radostí i úzkostí. Přesně tak se cítila Amy Hill, která čekala, až její milovaná 10letá ovečka Dotty přivede na svět jehňata.
Chov zvířat bez použití geneticky modifikovaných plodin
Amyina farma Snowy River Farm se nachází v Novém Skotsku v Kanadě a zaměřuje se na chov zvířat bez použití geneticky modifikovaných plodin. Amy a její rodina dbají na to, aby se na tomto místě všichni chovali ke zvířatům humánně a ekologicky, aby zde prožila mnoho krásných a zdravých let.
Dotty byla mezi zvířaty na farmě první ovečkou a v Amyině srdci si našla zvláštní místo. „Byla to ona, která mě přiměla začít milovat ovečky, je to moje nejlepší kamarádka a znamená pro mě všechno,“ uvedla Amy ve svém příspěvku na sociálních sítích.
Dotty za sebou měla už několik těžkých zkoušek
Dotty prožila už několik ochrnutí všech čtyř končetin, což se u ovcí stává často. Každá příhoda však u Dotty dopadla dobře a Amy mohla být u toho. Tentokrát Dotty čekala jehňata a Amy byla velmi nervózní, až její nejmilovanější ovečka přivede na svět své mladé.
Když byla Dotty březí, Amy se těšila na den, kdy malá roztomilá jehňátka konečně uvidí. Dotty si porodem už jednou prošla, i když před sebou měla těžký úkol, vše dopadlo dobře. Ovšem tentokrát tomu tak nebylo. Uprostřed těhotenství Amy objevila něco znepokojivého. S Dotty bylo něco špatně.
Zvíře leželo nehybně a těžce dýchalo
Jednoho rána Amy našla svou milovanou Dotty ležet nehybně na zemi. Těžce dýchala. Amy ji otočila na bok a ihned zavolala veterináře. Zvířata s většími vrhy mohou trpět preeklampsií, jež se vyznačuje vysokým krevním tlakem, otoky končetin, bolestí hlavy a nevolností. Přesně to se stalo i Dotty.
Než přispěchal na pomoc veterinář, Dotty dostala veškeré léky, jaké zoufale potřebovala. Nyní se nedalo dělat nic jiného než čekat. Dotty se stále nemohla hýbat, ani její břicho nevykazovala žádné pohyby. Amy ztrácela naději. Veterináři bude nějakou chvíli trvat, než se dostane na místo.
Najednou se vše změnilo. Po několika kontrolách a dlouhém čekání si Amy všimla, že se ve slámě něco hýbe. Začala počítat: „Jedna, dva, tři, čtyři. Viděla jsem, jak po boku Dotty leží čtyři malá jehňata, na první pohled zdravá, hladová a živá.“ Amy už pomalu začínala Dotty oplakávat, ale příběh má naštěstí dobrý konec. To byl Dottyin poslední porod, nyní může už jen sledovat, jak její jehňátka vyrůstají.
Zdroj: Djurbibeln
