Někteří lidé jsou imunní vůči strádání a bolesti ostatních. Existují naštěstí ale i ti druzí, kterým to lhostejné není. Zvlášť pokud jde o děti.
Běžná událost všedního dne. Muž, který pracoval v kanceláři na druhém konci náměstí se brzy po poledni rozhodl zajít na oběd do restaurace. Už když se k ní blížil, upoutala jeho pozornost skupinka tří malých dětí, které postávaly u zastávky autobusu a rozhlížely se okolo. Bylo mu divné, proč tam jsou samy, ale pak ho napadlo, že asi čekají na příjezd rodičů. Zazvonění mobilu poté odvedlo jeho pozornost k pracovním záležitostem.
Pohled v zátylku
Během vyřizování telefonátu se usadil ke stolu zády k oknu. Neměl rád, když mu šlo polední slunce přímo do tváře. Po chvíli, kdy se soustředil na obsah jídelního lístku a přemýšlel nad volbou dnešního oběda, ho zarazil divný pocit. Přesně týž, který citliví lidé zaznamenají, když se na ně někdo upřeně dívá. Otočil se tedy k oknu a pouze periferním zrakem zaznamenal, že děti které postávaly na zastávce prudce otočily hlavu jiným směrem.
Ten prudký pohyb mu napověděl, že se nejspíš dívaly do okna na něj. Prohlédl si je tedy lépe. Děti byly tři. Asi desetiletý chlapec a dvě mladší dívky. Nebyly moc dobře oblečené a nebyly ani moc čisté. Náhle se hoch otočil a podíval se muži přímo do očí. V jeho pohledu bylo možno vyčíst bolest a zoufalství. Pak se sklonil k malé dívce vedle sebe a tím se oční kontakt přerušil. Muži najednou nešla skupinka dětí z mysli. Proč tam jsou a proč jsou v takovém stavu, přemítal.
Neodolatelná nabídka a překvapivé vyúčtování
Po chvilce přemýšlení zaznamenal pohled nejmenší dívky, který provázel muže svačícího na protější lavičce. V tom mu bylo jasné, že děti mají hlad. Dlouho neváhal, dal znamení obsluze, že se hned vrátí a vyšel ze dveří přímo ke skupince dětí. Zeptal se jich, jestli si s ním nechtějí dát oběd a ony souhlasily. Přivedl je tedy do restaurace a pomohl jim objednat jídlo podle jejich výběru.
Bylo na nich vidět, že se cítí jak v sedmém nebi a jedly opravdu s velikou chutí. Zatímco popíjel kávu a odpovídal rozradostněným dětem na jejich všetečné dotazy, koutkem oka zaznamenal, že se obsluha baví mezi sebou a jejich kradmé pohledy míří k němu a skupince dětí. Dostal trochu strach, aby neměl číšník podezření, že nechce za děti zaplatit. Proto dal obsluze znamení, že mu mají přinést účet.
Po chvilce čekání mu byl účet předložen a po jeho přečtení jen ztěžka zadržel slzy. Bylo tam totiž napsáno: „Vážený pane. Empatie, soucit a ochota pomoci druhým nejsou na našem jídelním lístku naceněny. Jejich cena je totiž nevyčíslitelná. Přijměte tedy prosím tento oběd pro vás i děti, jako pozornost na účet podniku a poděkování za to, že Vám tyto důležité vlastnosti nechybí.“
Zdroj: UberAlles
