Zlomený pes, jehož majitelka zemřela před dvěma měsíci, ji postrádá natolik, že se účastní bohoslužeb v kostele, kde se konal její pohřeb, a trpělivě čeká, až se vrátí.
Věrný Tommy, sedmiletý německý ovčák, patřil sedmapadesátileté Italce Marii Margheritě Lochi a byl jejím věrným společníkem poté, co ho adoptovala, když ho našla opuštěného v polích nedaleko svého domu. Paní Lochi adoptovala několik nalezených toulavých psů, ale podle přátel si Tommyho obzvlášť oblíbila a každý den s ním chodila ze svého domu do kostela, kde ho kněz nechával trpělivě sedět u jejích nohou.
Společník na všech bohoslužbách
Když Maria zemřela, Tommy šel za její rakví do kostela. Nikdo z truchlících neměl to srdce mu zabránit, aby se k nim na pohřebním obřadu připojil. Starosta města Domenico Serio řekl, že Tommyho chtěli adoptovat všichni místní obyvatelé a stal se „psem všech“ – od řezníka po pekaře.
Kdykoli pak Tommy uslyšel zvuk kostelních zvonů, které oznamovaly začátek bohoslužby, vydal se do kostela, snad v naději, že se jeho majitelka znovu objeví, nebo proto, že si vzpomněl na její vlastní zbožnost. Oddané zvíře sedávalo před oltářem čelem ke shromáždění. Kněží sestupovali do uliček, aby návštěvníkům kostela podávali eucharistii, a Tommy tak nebyl rušen.
Kněz Donato Panna řekl: „Je tam pokaždé, když sloužím mši, a je velmi dobře vychovaný – nevydá ani hlásku, za celou dobu, co sem chodí, jsem od něj neslyšel jediný štěkot.“ Podle kněze chodíval Tommy na mše s Marií a byl jí očividně oddaný. Nechával ho uvnitř, protože byl vždycky dobře vychovaný a nikdo z ostatních farníků si na něj nikdy nestěžoval.
„Chodí na mši i po Mariině pohřbu, trpělivě čeká u oltáře a jen tam tiše sedí. Neměl jsem to srdce ho vyhodit – nedávno jsem přišel o vlastního psa, takže ho tam nechávám, dokud mše neskončí, a pak ho pustím ven,” dodal kněz. Tommyho si adoptovali všichni ve vesnici a je to kamarád všech. Všichni se o něj starají a nechávají mu jídlo – i když by bylo hezké najít mu pořádný domov.
Takové příběhy se skutečně stávají
Příběh Tommyho je podobný hollywoodskému trháku „Hačikó – příběh psa“ z roku 2009 s Richardem Gerem v hlavní roli, který vyprávěl o tom, jak věrný pes akita trpělivě čeká na svého pána poté, co zemřel. Film byl natočen podle skutečného příběhu japonského akity jménem Hachiko, jehož majitel zemřel v roce 1925, ale dalších devět let trpělivě čekal na svého pána na nádraží, odkud pravidelně dojížděl vlakem.
Zdroj: DailyMail
Napište komentář