Rodiče se radovali z novorozence pouhou minutu a půl, následně lékař vyřkl verdikt, kvůli kterému se jim zhroutil celý svět

Fotografie: Depositphotos

Mladí manželé se na příchod prvního společného potomka velmi těšili. Jejich štěstí však mělo krátkého trvání. Asi minutu a půl po narození jejich syna jim lékař sdělil zdrcující verdikt.

Když Jevgenij Anisimov vzpomíná na narození svého syna, mísí se v něm radost i smutek zároveň. Nyní je již s celou situací vyrovnaný, avšak bezprostředně poté, co jeho bývalá manželka porodila, nevěděl, co si počít. Lékaři jim totiž záhy po narození malého Mišky sdělili, že jejich syn trpí Downovým syndromem. Mladým manželům se tehdy zhroutil celý svět. Miškova matka ovšem situaci psychicky nezvládla a trvala na umístění dítěte do ústavu. To ovšem nedovolil Jevgenij, který se rozhodl být svobodným otcem.

Spletitá cesta za porozuměním synovu stavu

Podle statistik připadá na každých osm set až tisíc nově narozených dětí jedno dítě s Downovým syndromem. Jen v České republice se tak ročně rodí kolem padesáti novorozenců s tímto postižením. Většinou jsou s touto diagnózou rodiče seznámení již během těhotenství, avšak vyskytnou se i případy, kdy lékaři zjistí postižení až po narození dítěte. Bohužel stejně tomu bylo v případě Jevgenij Anisimova a jeho tehdejší manželky.

Mladí manželé se z narození syna radovali asi minutu a půl, než jim lékař sdělil zdrcující diagnózu, a sice své podezření na Downův syndrom. Ten se záhy potvrdil a pro rodiče nastalo období těžkého zvažování a rozhodování.

Jevgenij se ze všech sil snažil podporovat svoji tehdejší ženu, neboť věřil, že pro ni je celá situace hůře snesitelná. Své emoce tak před manželkou schovával a s nastalou situací se vypořádával v soukromí. Nakonec novopečený otec dospěl k rozhodnutí, že je připravený se o svého syna postarat.

Poté, co se tak rozhodl, začal studovat detailnější informace, které se s diagnózou Downova syndromu pojí. Z nejrůznějších zdrojů zjistil, že děti, kterým je toto postižení diagnostikováno, mají šanci na normální a samostatný život.

K tomu, aby se jim dařilo co nejlépe ovšem potřebují odpovídající rodinné zázemí. Se svými nově nabytými znalostmi seznámil i svoji tehdejší manželku. Ta se ovšem péče o postižené dítě bála, proto se později rozvedli.

Otec se snaží zvyšovat o postižení všeobecné povědomí

Být svobodným otcem Jevgenije navždy změnilo. Do péče o svého výjimečného syna dává veškeré své úsilí a je přesvědčený, že jeho syn dělá rychlé pokroky. Mladému muži nevadí ani fakt, že kvůli nadstandardní péči o Miška přišel o svoji původní práci a nyní se živí jako řadový dělník. Nelituje ani ztráty manželky, se kterou i přes všechno zůstal v přátelském kontaktu.

Aby si mohl někdy během dne odpočinout, střídá ho v péči o syna jeho maminka – tedy chlapcova babička. Ve zbylých chvílích se otec snaží pro svého syna zajistit takové aktivity, které stimulují jeho psychický i fyzický vývoj (například kurzy plavání, logopedii, apod.). Postupem času se však rozhodl, že nastolí celospolečenskou debatu o tomto postižení – snaží se všem ukázat, že život s dítětem trpícím Downovým syndromem není nemožný ani tragický.

Zdroj: Teles Relay