Po letech bádání experti zjistili, jaké smysly a v jakém pořadí naše tělo ztrácí, když se blíží okamžik posledního výdechu. A také, který ztratíme jako první, hodiny před smrtí.
Pro mnohé bude tohle asi bolestivé a citlivé téma, současně je však nepopiratelně fascinující. Smrt nám totiž svou samotnou povahou uniká, zároveň ale čeká každého člověka na planetě, dříve nebo později. Vědce samozřejmě zajímá od počátku věků. Hlavně proto, že o tom, co se vlastně s člověkem děje a stane, máme velmi málo údajů. Obvykle je popisována z hlediska toho, jak ji vnímají rodina, lékaři a přátele, kteří umírajícího člověk pozorují a pečují o něj.
Postupné vypínání oblastí
Moderní medicína dokáže už lidem život výrazně prodloužit, hlavně v případě některých chronických onemocnění. Proto se odborníkům napříč obory nabízí stále více možností, jak sledovat především takzvanou „aktivní smrt“. Tímto způsobem bylo zjištěno, jaké pocity a možnosti ztrácí pacienti před celkovým skonem jako první. Podle Jamese Hallenbecka, specialisty na paliativní péči ze Stanfordu, totiž ke ztrátám smyslu dochází v určitém pořadí.
Svá pozorování publikoval v časopise Palliative Care Perspective. Podle jeho slov odchází nejdříve chuť, poté schopnost mluvit a také zrak. Jako poslední smysly ztrácíme před smrtí hmat a také sluch. Podle Davida Hovdy, ředitele centra po výzkum poranění mozku na UCLA, mozek jednoduše postupně obětuje oblasti, které nevnímá jako tolik podstatné pro přežití. „Jak se mozek začíná měnit a umírat, jsou stimulovány různé části, jednou z nich je zrak.“
Celý život před očima
Vyskytuje se totiž také dočasné zbystření některých smyslů. To podporuje poznatky, které vědci zatím o mozkové smrti mají. Tým neurovědců z University of Michigan také sledoval umírání mozku zvířat. Těsně před skonem u nich dochází k prudkému nárůstu neurochemikálií. Pro lidi, a hlavně pozůstalé jde však o poměrně pozitivní zprávu. I po samotném skonu totiž zesnulý v nějaké míře vnímá, co se kolem něj děje.
Ve stejnou dobu taky umírající prožívá ty nejlepší momenty svého života, jako v osobním kinosále. Vědci na to přišli celkem náhodou, když získali záznam mozku těsně před smrtí a po smrti. Ukázalo se totiž, že jsou aktivní právě ta centra, která mají na starosti dlouhodobou paměť. Takže přísloví, že nám před smrtí proběhne před očima celý život, rozhodně nepřehání.
Napište komentář