Zachránila čerstvě narozené mládě, které nemělo matku. Aniž by tušila, co je to za zvíře, rozhodla se dát holému a slepému stvoření šanci. Brzy se ukázalo, kdo je novým členem jejich domácnosti.
Ne každý by se zachoval jako tato žena. Mnoho lidí by nejspíš opuštěné mládě politovalo nebo by zavolali ochránce zvířat. Žena se však rozhodla, že se pokusí tvorečka zachránit sama. Upřímně však nedoufala, že mládě přežije první noc. Zásadní bylo poskytnout mu podobné podmínky, jaké by mělo u své matky, a na to u nich doma nebyli připraveni.
Vzala neznámé mláďátko domů
Doprovodila syna do školky a vracela se na autobusovou zastávku. Všimla si na zemi malého růžového uzlíčku. Hýbal se a byl tak maličký. Čerstvě narozené mládě – ale matka nebyla nikde v dohledu. Žena věděla, že pokud mu nezkusí pomoct, mládě nepřežije. Vzala ho tedy domů a zahájila velkou pátrací akci.
Manžela posla do obchodu pro stříkačky a krmení, sama zatím zuřivě pátrala, co by to mohlo být za zvíře. Tato informace byla důležitá, aby mu mohla poskytnou potřebnou péči. Bylo tak studené, že věděla, že musí něco udělat, aby mu pomohla. Snažili se ho tedy udržovat v teple a mládě se i trochu nakrmilo ze stříkačky. Přesto mu mnoho šancí na to, že první noc přežije, nedávala.
Překvapilo ji, že malý bojovník stále žije
Druhý den ráno byla opravdu překvapená, že mládě žije. Vysloužilo si tedy jméno „Malý bojovník“ a věděli už také, že mají doma malou veverku. Žena vzpomíná, jak si o ní její manžel myslel, že se zbláznila. Ona si zase připadala, jako by měla doma opět malé miminko. Péče o malou veverku totiž byla velmi náročná.
Neustále potřebovala krmit, a tak si ji musela brát do práce i na všechny návštěvy k přátelům. Její odhodlání a touha zvíře zachránit se vyplatily. Veverka totiž postupně začala růst a sílit. Na její kůži rostla nová srst, očička se jí rozlepila a veverka začala být velmi aktivní. A také stále více a více projevovala svoji osobnost.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Teď krmí veverky ze širokého okolí
Ráda okusovala knihy i tužky, bojovala s plyšovými protivníky a šplhala všude, kam se dalo. Časem ji začali na vodítku brát i na zahradu a snažili se, aby se naučila šplhat na stromy. A to jí šlo samozřejmě velmi dobře. Jednoho dne však Malý bojovník zmizel. Jeho náhradní maminka to oplakala, i když pochopila, že mu bude v přírodě lépe než u nich doma v zajetí.
Za čas se však Malý bojovník znovu ukázal. Měl hlad a přišel si na jejich zahradu pro oříšky. Brzy zjistili, že si našel i novou přítelkyni, se kterou teď tvoří pár. Na jejich zahradě je tak vždy na stole nachystané něco k snědku pro jejich veverku, jež se osamostatnila. Zachránkyně však uvedla, že tím pádem krmí všechny veverky v blízkém okolí. Kdyby se měla znovu rozhodovat, určitě by si mláďátko vzala domů znovu. Stala se z ní „veverčí máma“, která si tato zvířata nesmírně oblíbila.
Zdroj: Djurbibeln
