Mnoho matek si prošlo po porodu obdobím nejistoty a možná i přání novorozeně nikdy nemít. Tyto pocity se většinou po čase usadily. Když přetrvávají, ženy jsou o tom často nuceny mlčet.
Napříč celou společností a nejrůznějšími magazíny a příspěvky na sociálních sítích je bezmezná radost z mateřství přijímaný standard. Ženy, které hned po porodu necítí příval nehynoucí lásky, o svých zkušenostech raději nemluví z obavy, že by ji společnost odsoudila. Pokud již mají potřebu se svěřit, často je to anonymně přes sociální sítě. Ačkoliv většina z nich po nějaké době ke svému dítěti cestu najde, není tomu tak vždy. Stejně jako v případě jedné maminky, která by si raději přála zůstat bezdětná.
Když štěstí nahradí pocit zoufalství
Mladá maminka rozvířila na sociálních sítích debatu týkající se rodičovství a „povinného“ nadšení z nové životní role. Ačkoliv mnoho maminek rozhodnutí porodit dítě stále více odkládá, většina jednoho dne otěhotní. A i když si zpočátku mohou myslet, že se jedná o další logický krok, nebo po miminku touží, může být realita po porodu zcela odlišná.
Téměř všechny rodičky se potýkají s tzv. poporodní melancholií, což je fyziologický stav, kdy žena zažívá extrémní výkyvy nálad (ano, mohou za to opět hormony).
Méně z rodiček se pak potýká s tzv. poporodní depresí. Tento stav je o mnoho vážnější. Nejedná se o „pouhé“ změny hormonů, ale o psychickou nemoc, která musí být řádně léčena, jinak může napáchat nemalé škody. A nakonec je zde minoritní skupina žen, která zjišťuje, že by byla raději, kdyby žádné dítě neporodila. Stýská si po svém životě před mateřstvím a v duchu se za rozhodnutí mít dítě proklíná. Málokterá se pak někomu svěří – toto téma je ve společnosti tabuizované a ženy, které se takto vyjadřují, jsou často „pranýřované“.
Kdyby mohla vrátit těhotenství, neváhala by
Se svým surově upřímným příspěvkem vstoupila do diskuse o rodičovství mladá maminka anonymně. Vcelku obsáhle se rozepsala o tom, že by si přála, aby zůstala bezdětná. Rodičovství z ní, dle jejích slov, udělalo stín jejího dřívějšího já. Z aktivní, dynamické a zábavné ženy plné života se stala pouhá napodobenina. Ačkoliv svého syna miluje nadevše, je přesvědčená, že jí mateřství zničilo fyzické i psychické zdraví a nevěří, že bude ještě někdy šťastná.
Synovi této ženy bylo v době, kdy příspěvek zveřejnila, sedm měsíců. Do té doby s ním prý zažívala samé útrapy. Dokonce vyhledala pomoc lékaře a nechala si předepsat antidepresiva. Ta jí bohužel způsobovala nespavost, proto je přestala užívat.
Velkou oporou je této mamince její partner, který se jí snaží nadstandardně vypomáhat. Ani tato pomoc však mladou ženu neutěšuje – nevěří, že se tyto pocity, které má, do budoucna změní.
Reakce diskutujících byly plné podpory
K překvapení autorky příspěvku byly reakce na něj plné podpory. Většina uživatelů mladou ženu ujišťovala, že si prošla obdobnou zkušeností. Další z nich se jí snažili povzbudit – pokud zvládla péči o miminko sedm měsíců, zvládne ji i nadále a s přibývajícím věkem dítěte bude péče o něj snazší. Jiní uživatelé míní, že za psychickým rozpoložením ženy může být neutuchající tlak na maminky, které jsou nucené vypadat a chovat se jako před porodem, ale zároveň zvládat domácnost, miminko a ještě změny, které s sebou porod a mateřství přináší.
Zdali tato žena trpěla (či trpí) poporodní depresí, nebo se jedná o stav, kdy si opravdu přeje, aby svého syna neporodila, to autorka příspěvku nesdělila. V každém případě ale rozvířila diskusi na téma, které je ve společnosti často tabuizované. Odmítání diskuse na toto téma je špatně. Pocity rodiček a matek jsou důležité a neměly by se zametat pod koberec. Ženská psychika je v šestinedělí a období do dvou let věku dítěte křehká. Ženy by neměly být nucené být buď šťastné, nebo mlčet.
Zdroj: Newsner
