Věty typu „Já na to nemám čas“ nebo „Kde ty na to bereš čas“ říkávají lidé docela často. Jako by jeden měl den delší, než ti ostatní. My vám dnes ukážeme, že všichni mají k dispozici 24 hodin a vše je jen o prioritách a nakládání s časem. Není to o tom, že by jeden měl méně času, než mají ostatní. To je prostě nesmysl.
Nemám čas na cvičení, nemám čas studovat, nemám čas nasnídat se, nemám čas vypít si kávu v klidu, nemám čas přečíst si knihu, nemám čas….Je vám to povědomé?
Co tak zkusit vstát ráno o 15 minut dříve a věnovat je protažení těla nebo snídani, kterou si nachystáte již večer? Nikdo přece neříká, že musíte nutně chodit do fitness centra, aby mělo cvičení význam. Cvičit se dá i z pohodlí domova. A nikdo neříká, že musíte cvičit hodinu nebo dvě. Co tak začít s těmi 15 až 20 minutami denně? Případně…v mnoha fitness centrech mívají otevřeno až do 22 hodin, je taková věda vzít si sportovní oblečení sebou do práce a zacvičit si po směně, aspoň půl hodiny? Toto jsou jen nejčastější příklady. Většinou totiž ani tak nejde o nedostatek času, jako spíš o to, že si ho udělat nechceme. Kdyby vám někdo řekl, že na 20 minutách cvičení záleží váš život, pak si určitě těch 20 minut denně najdete. Ono to totiž nikdy není o nedostatku času, ale o prioritách.
Dalšími důvody, proč některým může připadat, že jiní mají více času jsou
-
Neumíte lidem říkat NE, tudíž si na sebe ušijete bič a skutečně se může stát, že nebudete vůbec nic stíhat. Urvete si totiž příliš velkého sousta. Naučte se lidem říkat NE a myslete v prvé řadě na sebe.
-
Neumíte odhadovat čas, který potřebujete na určitou věc. S tím souvisí i plánování a rozvrh úkolů do časových úseků. Není žádná ostuda, když si začnete zapisovat, kolik času vám který úkol zabere. Příště si můžete udělat večer plán na následující den a uvidíte že 20 minut na snídani v klidu či kafe se určitě najde.
-
Nevyužíváte čas praktickým způsobem a pro sebe. To se může týkat například dopravy do a ze zaměstnání. V autě lze poslouchat místo rádia nějaká přednáška či jiný školící materiál. Cestujete-li metrem, autobusem, co děláte cestou do zaměstnání? Čtete nějakou knížku, háčkujete, pletete, vyřizujete emaily? Nebo sjíždíte sociální sítě a věnujete se hloupostem, které vás nikam neposunou? Totéž platí o prázdném žvanění s kamarádkou u kávy, které může zabrat 10 a více minut. Sledujete večer televizi? Pokud ano, někdo třeba právě tuto dobu využije k chůzi na běhacím páse nebo cvičí na rozložené podložce. Televizní pořady sledovat můžete a přitom se hýbat.
Všichni máme zkrátka k dispozici 24 hodin. Samozřejmě, že z toho určitou část i spíme, trávíme v různém zaměstnání, péči o děti apod. Ale hodně je to o plánování a stanovování si priorit. Jen málokdo si přizná, že hodně času během dne věnuje věcem a činnostem, které mu nijak neprospívají, nikam ho neposunují. Ať už je promrhaná cesta do práce, nebo kecání o ničem u kávy.
Tito lidé budou bohužel stále jen brblat a hledat výmluvy. Netvrdíme, že občasné nicnedělání je špatné. Naopak, mnohdy je to skvělé a prospěšné. Ale pak není důvod vyslovovat věty typu: Kde ty na to bereš čas? Když třeba kamarádka pěstuje koníčky a stíhá ještě rodinu i práci. Má jen jiné priority a jinak zorganizovaný čas.
Obrázky: pixabay