Podle odborníků je trestání dětí formou „výprasku“ nevhodnou metodou, a to hned z několika jednoduchých důvodů.
Pokud byste šli po ulici a ptali se rodičů na názor ohledně fyzických trestů pro jejich děti, pravděpodobně by se rodiče rozdělovali na dva pomyslné póly. Jedni by tvrdili, že tuto metodu trestání nepoužívají a také nepodporují, naopak někteří by nejspíše zastávali názoru, že „jedna výchovní“ ještě nikomu neuškodila a když je potřeba, tak je prostě potřeba použít i takový trest. Kde je ale pravda? Jaký vliv na děti může mít obyčejné naplácání nebo například drobná facka?
Výprask, jako součást výchovy
Řada rodičů zastává názor, že výprask patří mezi tresty, které jsou jednoduše občas zapotřebí. Podle jednoho výzkumu, řešícího právě tuto problematiku, dostalo ve svém životě výprask až 95 % rodičů a až 87 % jej použilo na své děti. Ačkoliv se však může jednat o neškodnou metodu, která má pouze výchovný účel, její dopad na děti, a především jejich psychiku je mnohem větší, než se může zdát.
Mnoho rodičů nejspíš zná situace, kdy jejich malá ratolest provede něco, z čeho zrovna dvakrát nadšení nejsou, a dokonce je tato věc až trestuhodná. Výprask neboli naplácání se poté jeví jako možnost, která je rychlá a účinná, dítě si svou chybu zapamatuje a podruhé to již (snad) neudělá. Jenže tomu není úplně tak, a dítě si z celé situace může odnést zcela jiné dojmy.
Pozor na správný rozvoj dětské psychiky
V situaci, kdy dítě něco provede, je potřeba vždy brát zřetel na to, že se nejedná o dospělého člověka, který přesně ví, co je dobré a co ne, a také co si může a nemůže dovolit. Fyzický trest tedy může mít na toto dítě úplně opačný účinek, než byl ten zamýšlený. I když se však nejedná o žádné bolestivé mlácení, i drobné naplácání nebo pohlavek může zpustit myšlenkové pochody, které jsou mimovolné a odrážejí se až v pozdějším věku.
Mezi ty patří například podpora přirozené agrese člověka, která se v pozdějším věku (nejčastěji od puberty dál) může začít značně projevovat. Člověk si totiž mnohdy nevzpomene právě na to, jestli to pro něj bylo bolestivé nebo ne, ale na samotný akt, kterému poté může začít připisovat určitou normálnost a sám sebe přesvědčí o tom, že se vlastně o nic špatného nejedná.
Dalším faktorem, který může být fyzickými tresty velmi ovlivňován, je také vlastní sebedůvěra a sebevědomí dětí. I když se opět nejedná o bolestivé tresty, to, že rodič vztáhne ruku na dítě, je pro ně znakem naprosté podřízenosti. Mnoho dětí právě v tomto momentu cítí ponížení a jakousi méněcennost, které se však mohou stát jejich součástí. V budoucnosti to pro ně může znamenat nedostatek sebevědomí, který vede k tomu, že mají tendenci se podřizovat a ztrácet vlastní hrdost.
Jak tedy nejlépe postupovat?
Základem každého vztahu, a to jak pracovního, partnerského nebo vztahu rodičů a dětí, by měla být komunikace. Ta je právě klíčem, který řeší většinu situací. Proto i když dítě udělá něco, co není správné, je potřeba s ním komunikovat a vysvětlit mu, co právě provedlo. I když to možná nepochopí na poprvé, neztrácejte trpělivost a vysvětlete mu to znova. Můžete mu také vysvětlit, že další takové jednání může vést k trestu.
Tím se však nemusí nutně myslet fyzický trest v podobě naplácání nebo pohlavku, ale například zákaz večerních pohádek, odebrání některé z oblíbených hraček a podobně. Především je však komunikace nástrojem k tomu, aby dítě pochopilo rozdíl mezi dobrými a špatnými věcmi a samo si vytvářelo určitý obrázek o tom, co se smí a co ne.
Zdroj: APA
