Manželka opustila svou rodinu. O dva dny později si se slzami v očích přečetla dopis od manžela

Tento příběh vypráví o tom, co může zažít obyčejná a běžná rodina, která má standardní život a s ním spojené i starosti a radosti. Dává náhled na tradiční mužskou a ženskou roli ve většině domácnostech, kdy muž je hlavou rodiny a také ji živí a žena se stará o domácnost a děti. Když se však role otočí, pak teprve začnou partneři chápat svět toho druhého. Zejména otec, který se dokázal změnit.

Neporozumění a následný střet

Po dlouhém pracovním dni se muž vrací z práce domů a vítá své dítě i manželku. Ta mezitím poklízí a obstarává jejich společnou ratolest. Jediné, na co tento manžel a otec od rodiny myslí je to, že si chce pustit očekávaný fotbalový zápas v televizi, vše ostatní, jako by pro něj v tu chvíli neexistovalo. Ani na urputný pláč svého malého dítěte nereaguje a žádá svou ženu o chvíli klidu. Avšak ta ho naopak prosí, aby s potomkem a domácností trochu pomohl, než zasedne k televizi. To vyvolá velkou hádku, která má jeden jediný závěr.

Matka a manželka, žena, která v domácnosti vše obstarává, se zvedá a odchází z domova od dítěte i svého muže. Vzdaluje se pryč, bere si pár osobních věcí a neřekne ani sbohem. A tak plynou dva dlouhé dny, než si muž mnohé uvědomí.

Moment uvědomění a vyznání ženě

Tento muž, který musel celé dva dlouhé dny obstarávat celou domácnost a dítě sám se podělil o dopis své ženě s ostatními lidmi na Facebooku a napsal následující:

Miláčku, jsou to dva dny, co jsme se pohádali. Ten den jsem se vrátil z práce unavený a chtěl se dívat na fotbalový zápas. Když jsem tě uviděl, byl jsem vyčerpaný a nervózní. Náš syn hlasitě křičel a ty ses ho snažila uspat. To mě rozčílilo, a tak jsem na tebe zvýšil hlas, protože jsou toužil konečně po klidu. Pak z toho byla jen hádka, kdy ses mě zeptala, zda bych mohl taky někdy pomoci doma a věnovat se dítěti. Já jen stroze odvětil, že chodím do práce od rána do večera a jsi to ty, co je se synem celý den doma a stará se o něj i o dům. A nakonec ses rozplakala, byla jsi unavená a vyčerpaná a já to svým křikem vůbec nevylepšil. Poté ses sebrala a utekla z domova, už jsi to nemohla vydržet. Já zůstal sám s naším synem. Po dvou dnech, co jsi nebyla doma, jsem si ale mnohé uvědomil.

Co jsem se naučil

Dva dny mě naučili, jaké to je být dítětem, neměl jsem se čas ani osprchovat. Naučil jsem se vařit pro našeho syna a mimo jiné jsem ho naučil i novým slovům. Naučil jsem se vzdát vlastního pohodlí ve prospěch dítěte, uvědomil jsem si, jak jsi musela být vyčerpaná, když jsi musela během noci k synovi vstávat. Pochopil jsem, jaké to asi je, být matkou a uvědomil si zároveň, že je těžké být na všechno sám. Jsi statečná a neuvěřitelná žena a velmi si tě vážím.

Fotografie: Freepik