Rodičovská péče je nezastupitelná a potřebují ji v přiměřené míře všechny ratolesti.
„Jsi už velká a máma s tátou si potřebují něco důležitého zařídit. Pohlídej malého.“ Kdo z prvorozených dětí by tuto větu občas neslyšel. Pokud je to občas, nemusí to být problém. Ten ale nastává tehdy, když rodiče přehazují své rodičovské povinnosti na starší dítě až příliš často. To pak pociťuje k mladšímu sourozenci nevraživost a někdy i nenávist. Podobné situace nezřídka vedou i k tomu, že se pokazí i vztah mezi rodiči a starší ratolestí.
Všechno je najednou jinak
Narození malého sourozence bývá pro ty starší často velká zátěž. Obzvlášť pokud do té doby vyrůstal jako jedináček. Velkou chybou rodičů je, když svého potomka předem nepřipraví na příchod sourozence a on se pak cítí podveden a zaskočen.
Nejenže přichází o část pozornosti rodičů, ale on sám to vnímá tak, že byl odsunut na druhou kolej a malý sourozenec je náhle v popředí zájmu všech. Pro starší dítě ještě dlouho není to mladší rovnocenným parťákem ke hraní a pokud je mezi nimi velký věkový rozdíl, nebude tomu zpravidla jinak.
„Na mazlení jsi už velká, pomoz raději mamince, musí nakrmit miminko.“ Jedna z vět, která činí na dítě nátlak a zároveň mu bere půdu pod nohama. On podle své dětské logiky pak vinu připisuje malému sourozenci.
Z žádného dítěte se totiž nestane dospělý pouze proto, že se jeho rodiče rozhodli pro další dítě. Pořád cítí potřebu blízkosti a pozornosti rodičů. A to i v případě, že je už náctiletý. Právě toto období je citlivé na dobrý vztah s rodiči a dostatek jejich porozumění.
Jsou i jiná úskalí
Pokud tedy rodiče po starší ratolesti příliš často chtějí pomoc s hlídáním, vyzvedáváním ze školky a péčí o mladšího sourozence, obírají ho tak o jeho vlastní dětství a zážitky s kamarády.
Starší dítě to často špatně nese a může se tak dostat do stavu, kdy mladšího sourozence doslova nesnáší. To však neznamená, že by starší dítě nemělo pomáhat s ničím, ale mělo by to vždy fungovat na principu předběžné domluvy a s respektem k jeho zájmům a volnému času.
Jistě jsou i starší děti, které se na mladšího sourozence těší, s láskou se o něj starají a jsou ochotné ho kdykoli pohlídat a hrát si s ním. Je ale potřeba respektovat skutečnost, že jsou to pořád děti. Nedomýšlí a ani nemohou domyslet důsledky některých krizových situací, které mohou skončit úrazem malého brášky či sestřičky. Lékaři úrazových oddělení nemocnic by o tom mohli vyprávět. Taková chůvička či malý opatrovník pak žijí s pocity viny celý život.
Zdroj: CampusRock
