I když se říká, že rodina je základ, nemusí to platit vždy. Pokud jsou vztahy doslova toxické, je mnohem lepší styk přerušit.
Když pociťujete, že jsou vztahy ve vaší rodině toxické, přerušte je. Pomůže to vašemu duševnímu zdraví. Leckdy teprve tento nezbytný krok pomůže mnoha lidem zbavit se bolestného dědictví, které jim zanechali jejich rodiče a konečně naplno žít svůj vlastní život. Někdy může pomoci i terapie, s jejíž pomocí je možné konfrontovat rodiče a svěřit se jim se svou bolestnou minulostí. Ne vždy to bohužel pomůže.
Jak vypadá toxický vztah
Na jaký typ vztahu je možné aplikovat tento typ psychologického označení? V zásadě ho lze použít na rodiče, kteří své děti vytrvale citově zraňují. Ale mnohdy není ve hře jen toto. Mnozí je také sexuálně zneužívají nebo fyzicky napadají. A netýká se to jen období raného dětství a dospívání. Ve většině případů pokračuje toto nežádoucí chování i poté, kdy dítě vyroste a snaží se postavit na vlastní nohy.
Rozpoznejte jednoznačné signály
Často se takový vztah pozná podle neustálé kritiky. Pokud není nic z toho, co uděláte, jednoduše dost dobré, máte pravděpodobně tu čest s toxickým vztahem. Takoví lidé také neumí uchovat tajemství. Nemůžete jim tedy nic věřit, ani žádat o soukromou radu. Na scéně často bývá i manipulace, která se snaží změnit vaše myšlení. A v neposlední řadě se na vás takoví lidé obracejí jen tehdy, když něco potřebují.
Kdy je vhodné vztah přerušit
Přerušení styku s rodinou samozřejmě není nijak snadné. Přece jen jde o lidi, s nimiž jsme strávili podstatnou část našeho života. Je tedy nutné pokaždé k tomuto kroku přistupovat? Odborníci si myslí, že nikoli. Pokud tedy dokážeme zůstat v v kontaktu s toxickými rodiči, aniž bychom zmíněnému stavu museli obětovat své duševní zdraví. Obvykle se tento krok neobejde bez pomoci psychologa nebo psychoterapeuta.
Není-li změna proveditelná, neváhejte
V některých případech však není náprava možná. Jde o situace, kdy je kontakt s rodiči tak škodlivý a bolestivý, že zkrátka a dobře nelze dělat nic jiného, než se s nimi definitivně rozloučit. Tady právě mohou nastoupit zmíněné psychoterapie. Pokud však rodiče svůj postoj vůči svému dítěti jednoduše přehodnotit nedokáží a i po intervenci odborníka se vrací ke starému a škodlivému chování, je žádoucí navázat s nimi povrchnější vztah nebo je zcela odstřihnout.
A co vztah s prarodiči?
Bohužel rodinné konstelace nebývají jednoduché. Mnohdy se totiž týkají i dalších členů rodiny – našich dětí. A jak tedy postupovat v tomto případě? Všeobecně platí, že děti si musí o prarodičích vytvořit svůj vlastní názor, založený na prožitých zkušenostech. To je samozřejmě možné až od určitého věku. I když totiž váš tatínek nebyl dobrým otcem, neznamená to automaticky, že nemůže být i dobrým dědečkem.
Jediným pravidlem je to, že se děti musí cítit po všech stránkách pohodlně a bezpečně. Pokud tedy jde například o vaše rodiče, klidně na schůzky s nimi vyšlete své děti a partnera, pokud se vy sami na takový kontakt necítíte. Děti by z váš negativní emoce vycítily a nedělalo by to dobrotu. Pokud budete přece jenom přítomni, snažte se během samotného setkání někam ustoupit a být co nejméně na očích. Dětem to pomůže.
Zdroj: Healthline
