Matka vždy udělá vše pro to, aby ochránila své dítě. Toto platí pro lidi i pro zvířata. I ony totiž mají pudy a pocity. A kráva Clarabelle nebyla výjimkou.
Kráva Clarabelle v minulosti prožila mnoho zlého, ale naštěstí byla zachráněna a převezena na Edgarovu farmu v Austrálii. Tato krásná farma je určena pro zvířata, která si v minulosti prožila těžké období. Rozlehlé pláně farmy umožňují zvířatům volně se pohybovat, odpočívat a užívat si krásného a klidného života. Edgarova farma zachránila již více než 300 zvířat. Kromě toho, že těmto zvířatům poskytuje láskyplný a respektující domov, kde mohou šťastně dožít své dny, poskytuje veřejnosti možnost setkat se s hospodářskými zvířaty a komunikovat s nimi.
Mléčný život není život
Ačkoli si mnoho lidí myslí, že mlékárenský průmysl je nějakým způsobem méně krutý než masný průmysl, protože krávy nemusí kvůli produkci mléka umírat, není to bohužel pravda. Mnoho zvířat na Edgarově farmě je však poznamenáno svou minulostí a těžko věří, že jim nikdo na farmě nechce ublížit. Kráva Clarabelle je jedním z nich. Byla zachráněna z mléčné farmy, kde měl být její osud již takřka zpečetěn. Nedávala již dostatek mléka, proto měla být poražena. Prostě a jednoduše přestala být pro farmáře užitečná, jako miliony zvířat před ní.
Osud tomu však chtěl jinak a pouhých několik hodin před tím, než měla být Clarabelle zabita, ji zachránila australská organizace Edgars Mission. Zvířecí záchranáři v té době ještě netušili, že Clarabelle skrývá ve svém břiše mládě a chystá se ho zanedlouho porodit. Po veterinárním ošetření bylo prokázáno, že Clarabelle v minulosti porodila již několik telat. Všechny byla hned po porodu odvedena od matky pryč, jak to tak v mléčném průmyslu bývá na denním pořádku.
Krutost mléčného průmyslu
Stejně jako všichni savci i krávy produkují mléko pouze pro výživu svých mláďat. Aby dojnice produkovaly mléko, jsou během svého života několikrát násilně oplodněny. S příchodem každého telete začne kráva kojit a poskytuje mléko, které mlékárenský průmysl zoufale hledá. Toto mléko by bylo „zbytečné“, kdyby plnilo svůj skutečný účel, tedy nakrmení telete, a proto jsou tato mláďata matkám okamžitě odebrána.
Samci jsou umístěni do malých, omezujících beden a prodáváni na telecí maso a samice jsou posílány do masného průmyslu. Krávy jsou připojeny k dojicím strojům, které od nich očekávají přibližně desetkrát více mléka, než by dávaly přirozeně, aniž by měly dostatek času na oplakávání ztráty svých drahocenných mláďat. Neustálé dojení zatěžuje metabolismus krávy, která je navíc náchylná k bolestivým infekcím struků a vemene. To není nic podobného mýtu o „šťastné krávě“, k němuž nás chce mlékárenský průmysl přesvědčit.
Začala se chovat podivně
Týden před tím, než se měla kráva Clarabelle otelit, si ošetřovatelé na farmě všimli, že se Clarabelle docela mění. Obvykle byla neustále hladová, ale nyní začala najednou odmítat jídlo. Místo toho, aby si pochutnávala na připravených pochoutkách, potulovala se po zahradě a vypadala neklidně.
Dělníci na farmě se rozhodli, že budou Clarabelle více pozorovat a sledovat. Jednou se za ní vydali do vysoké zelené trávy, kde zůstali jako opaření. Zjistili, že se tam nachází Clarabellino telátko. Mládě bylo čisté a suché, a tak brzy zjistili, že se narodilo o několik dní dříve a že ho chovala v tajnosti. A protože si nejspíše myslela, že jí malé telátko zase někdo sebere, věří se, že ho schovala záměrně, aby je už nikdo nemohl rozdělit.
Něžní čtyřnozí obři
Na webových stránkách organizace PETA (světová organizace bojující za práva zvířat) jsou o kravách uvedeny fascinující informace. Tato laskavá zvířata truchlí nad smrtí, a dokonce i nad odloučením od těch, které milují. Někdy nad jejich ztrátou dokonce pláčou. Vazba mezi matkou a telaty je obzvláště silná a existuje nespočet zpráv o tom, že krávy i po odchodu telat stále křičí a horečně hledají svá mláďata. Clarabelle se už naštěstí nemusela bát, že by jí někdo dítě odnesl. Ale žili spolu šťastně vedle sebe, jak si přála.
Zdroj: Djurbibeln
