Muž se cítil v desetiletém manželství nešťastný. Požádal svou ženu o rozvod. Ta souhlasila, ale měla jednu důležitou podmínku.
Manželé spolu čím dál méně trávili společný čas. Dokonce i rodinné večeře ustupovaly do pozadí a ze společných rodinných chvil se začínaly stávat jen vzpomínky. Situace dospěla do takového stádia, že muž jednoho dne oznámil, že se chce rozvést. Žena souhlasila, ale měla jednu podmínku.
Dva cizí lidé
Muž se ženou leželi vedle sebe a manžel si čím dál více uvědomoval, že má pocit, že je vedle cizího člověka. Jednou večer sebral veškerou odvahu a řekl: „Chci se rozvést.“ Manželka nejdříve reagovala nervózně a naštvaně, protože nedostala přímou odpověď na svou otázku, proč ji její muž chce opustit.
Muž ale měl pocit, že si jsou cizí. Necítil to, co by měl cítit, a obával se, že už se to nezmění. I když manželství vpluje do určitého stereotypu, existuje v něm něco, co nelze nahmatat, popsat, ani vidět, proč spolu dva lidé stále žijí. Manžel měl pocit, že TO už v tomto manželství není.
Krátká dohoda o rozvodu
Poté, co žena vstřebala manželova slova, souhlasila. Ovšem měla jednu důležitou podmínku. Do rozvodu ji bude každé ráno po dobu jednoho měsíce nosit z ložnice v náručí, jako v první den jejich manželství. Manžel si myslel, že se asi zbláznila, ale souhlasil, hlavně ať už to mají celé za sebou.
Když ji první den po jejich dohodě vzal do náruče a vynesl ji z ložnice, byl to zvláštní pocit. Jejich syn radostně tleskal a skákal. Další den to bylo jiné, mnohem jednodušší. Manžel si uvědomil, že se na svou ženu už dlouho nedíval tak zblízka. Přivoněl k ní, prohlédl si ji, její jemné vrásky, pár šedivých vlasů. Přemýšlel, jestli za to může jejich desetileté manželství.
Návrat intimity do rozpadlého manželství
O několik dní později se do rozpadlého manželství začala vracet intimita, blízkost a silný pocit. Bylo čím dál jednodušší vzít ženu do náruče, avšak nešlo tady o váhový problém, ale emoční. Později, když s ní manžel vyšel z ložnice a ona ho objala kolem krku, projel jím pocit jako v den jejich svatby. Všechno bylo tehdy jednodušší.
Když si uvědomil, že vlastně žádný rozvod nechce a svou ženu miluje, běžel do nejbližšího květinářství, koupil květinu a běžel po schodech nahoru do ložnice. Tam ležela jeho žena v posteli. Mrtvá. Měsíce bojovala s rakovinou, čehož si on nevšiml. Věděla, že brzy zemře, a chtěla, aby je jejich syn v posledních dnech jejího života považoval za milující rodiče.
Važme si každého dne stráveného se svými blízkými. Nezáleží na drahých autech, domech, penězích a dalších povrchních věcech. Jde o to, že milovanému člověku dáváme najevo svou pozornost a lásku. Nikdy nevíme, jak dlouho tu jeden pro druhého budeme, a pak už může být příliš pozdě.
Zdroj: Newsner
