Když jeho milovaná žena zemřela na rakovinu, zůstal mladý muž sám se šesti dětmi. Musel projít smutkem, zabezpečit rodinu a vést domácnost.
Inspirativní příběh ze života obyčejných lidí s velkým srdcem. Anton Kudrjavcev, 31letý muž, přišel vlivem zákeřné nemoci o milovanou manželku a matku svých dětí. Smutek přišel do rodiny náhle. Anton a Anya už měli tři děti. Čekali další přírůstek, když byla jeho ženě diagnostikována obávaná nevyléčitelná nemoc. Anya se rozhodla obětovat svůj vlastní život, aby zachránila životy budoucích trojčat.
Novináři vydali příběh o osamělém otci
Po vydání příběhu se stal Anton celonárodně známým. Začal dostávat stovky dopisů od fanynek. S některými ženami se vdovec dokonce sešel, ale obvykle se hned na první schůzce ukázalo, že tyto dámy nejsou vhodné pro rodinný život. Jedna z fanynek, se kterou si Anton psal, jistá Ludmila, se poději stala jeho ženou. Dvojice si sedla a po krátké korespondenci se domluvili na termínu schůzky. Anton se rozhodl vzít na setkání své děti a neudělal chybu.
Ludmila muže i jeho děti okamžitě okouzlila svou neuvěřitelnou laskavostí. Antonovy dcery se nechtěly vymanit z Ludmiliny náruče, tolik se jim líbila. A nejstaršímu synovi se také velmi líbila, dokonce chtěl, aby s nimi odešla hned domů. Po nějaké době se Antonova milá, která už měla jedno dítě z prvního manželství, svěřila, že než Antona poznala, měla prorocký sen. Zdálo se jí, že vychovává sedm dětí. Druhý den uviděla v novinách zprávu o Antonovi a pochopila, že je to osud!
„Nejdřív mi bylo Antona líto, tak jsem mu napsala dopis na podporu. A pak to nějak přišlo. Nikdy jsem nebyla zanedbávaná, ale nebyl tu žádný opravdový muž, na kterého bych se mohla spolehnout. A Anton se ukázal být právě takový!“ , řekla Ludmila. Zatímco Luda žila v Omsku, Anton a jeho děti bydleli ve vesnici Irtyš vzdálené 90 km od krajského města. To ale pro jejich vztah nebylo překážkou. Nevěsta se přestěhovala do vesnice i se svým synem.
Svatba byla skromná
Anton a Ludmila se vzali ve vesnickém kostele a druhý den odjeli na svatební cestu. Děti nechali u babičky. Když se však novomanželé vrátili domů, čekal na ně další, byť nečekaný dárek. Brzy do velké rodiny přibyly další dvě děti. Anton a Luda pomáhali pracovníkům rehabilitačního centra, kde nacházejí útočiště lidé bez domova, narkomani a alkoholici. Jeden z pacientů centra zemřel a dvě děti osiřely. Děti nikdo nechtěl a Ludmila se nabídla, že je přijme do rodiny.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
S Antonem o tom přemýšleli a rozhodli se, že těmto dětem nikdo jiný než oni nepomůže. Smáli si, že vychovávat sedm nebo devět dětí není velký rozdíl. Kvůli dětem se Ludmila musela vzdát své práce. Podle jejích slov to byl jeden z nejtěžších okamžiků v jejím životě. Nyní každý den začíná v půl osmé ráno, bez ohledu na svátky nebo víkendy. Na jedno jídlo musí uvařit pět litrů polévky!
Malá ale šťastná domácnost
Anton má svůj opravárenský tým, který provádí dokončovací stavební práce. Peníze se však stále těžko shánějí. Jen nákup sešitů pro děti stál přes 2.500 korun. „Teď jsme vzali dvě děti prakticky nahé. Chceme jim koupit to nejlepší, protože v životě neviděli nic dobrého. Mají radost z každé sladkosti, a i když jsou rozmazlené, nedělají žádný hluk,“ říká hlava rodiny.
Anton úřady nedávno požádal o příspěvek na pořízení mikrobusu, protože do obyčejného auta se už nevejdou. Leda, že by si děti vzájemně seděly na klíně. I když rodina neoplývá velkými finančními prostředky, mají se rádi a jsou šťastní. K Vánocům dostaly děti od Ježíška spousty dárků.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Srdce na dlani
Anton toho stihne udělat hodně nejen pro svou rodinu: před 8 lety otevřel ve své vesnici evangelický kostel, stal se jeho pastorem a s ním i azylové centrum pro lidi trpící alkoholismem a drogovou závislostí a pro bezdomovce. Zde mohou ti, kteří potřebují přístřeší, zůstat až po dobu 6 měsíců.
Zároveň potřebujete vést domácnost, pěstovat zeleninu, krmit a pást hospodářská zvířata. Svěřenci centra se starají o zeleninu, mléko, slepičí vejce i maso. Mnoho z nich podle Antona může být nasměrováno na pravou cestu. Během této doby oddechu lidé nacházejí práci, bydlení a obnovují vztahy se svými rodinami. Anton věří, že všechno je od Boha. A děti a láska ještě víc.
Zdroj: Ostrnum
