Kóma je stav hlubokého bezvědomí. Při dlouhodobém trvání nedávají lékaři rodině příliš naději na opětovné probuzení nemocného. Objevují se však i zvláštní příběhy.
Martin Pistorius vyrostl v Jižní Africe a do svých 12 let měl docela normální výchovu i celkový život. Pak byl však jednoho dne odvezen do nemocnice, protože mu bylo opravdu hodně špatně. Podle lékařů měl záhadnou nemoc, kterou nedokázali přesně diagnostikovat, tudíž ani léčit. Jak dny plynuly, byl chlapců stav stále horší a horší. V zásadě se zhoršil natolik, že Martin zcela upadl do vegetativního stádia. Co to konkrétně znamenalo?
Lékaři neviděli žádnou naději
Nemohl jakkoli komunikovat ani se celkově hýbat. Rodičům lékaři také sdělili, že už nikdy nebude sám sebou. Jeho mozková kapacita se v tu chvíli dala přirovnat ke kojenci ve věku 3 měsíce. Rodina se o něj bez ustání denně starala po celých 12 let. Denně ho myli, krmili, oblékali i jinak obstarávali jeho základní potřeby. Bylo pro ně přirozeně nesmírně těžké ho vidět po celých 12 let v tomto stavu, kdy jen nehybně ležel na posteli bez jakékoli změny.
Bylo to obrovské břemeno poté, co ho vychovali do zdravého a milého chlapce. Když se měl začít osamostatňovat, museli s ním teď zase jednat jako s miminkem. Po celou dobu jeho pobytu a lůžku si s ním povídali. Současně však předpokládali, že nerozumí ničemu z toho, co mu říkají. Jednoho dne se jeho matka nad celou neúnosnou situací velmi rozčílila. Synovi pak řekla, že chce, aby zemřel. „Musíš prostě zemřít,“ opakovala mu několikrát.
Sdělení syna po probuzení
Matka pro NPR vysvětlila, že je hrozné říct něco takového svému dítěti. Vysvětlila to tím, že se prostě potřebovala uklidnit, dodnes také lituje, že tato slova vůbec pronesla. Po 12 letech se ovšem Martin z kómatu probudil. Jako jednu z prvních věcí řekl, že rozuměl všemu, co mu bylo během té doby sděleno. Po celé první 2 roky asi nic nezachytil, v následujícím čase ale rozuměl naprosto všemu. Nejhorší bylo však vědomí, že je vězněm vlastního těla.
Tedy to, že nemohl komunikovat a oznámit nějak okolí, že je stále s nimi. Jen tam tak ležel, zcela bezmocný. Představa, že by to trvalo po celý zbytek jeho života, byla naprosto děsivá. „Můj mozek neustále křičel, abych byl volný,“ sdělil Martin Daily Mail. Opětovně správný kontakt s okolím získal ve věku 26 let. Pak byl v pravidelném kontaktu s terapeutem, který mu během stanovených dnů poskytoval také masáže. Ten si nakonec něco uvědomil.
Našel si práci, píše knihu
Konkrétně to, že Martin byl přítomen více, než by si kdo z okolí myslel. Udělal tak obrovský pokrok a mohl teď vést i krátké rozhovory s kamarády i rodinou. Neustále však potřeboval pomoci s oblékáním. Následně dostal i práci a momentálně žije v Anglii. Pomocí počítače se bez problémů dorozumívá a získal zpátky i vládu nad svým tělem. Krom toho píše knihu o tom, jaké to bylo být pro okolí jako neviditelný. Své matce její slova odpustil.
Naprosto chápe, že sdělení bylo vyřčeno z frustrace a totální bezmoci. Jaký stav na vás asi přijde, když denně vidíte vlastní dítě v takovém stavu? Člověka, pro kterého máte tolik snů a plánů, zatímco on je bez hnutí v posteli? Myslela si zkrátka, že je to jen špatná parodie na život jinak zdravého syna, kterého tolik milovala. Martin se také oženil a našel lásku svého života.
Zdroj: NPR
Napište komentář