Jak se říká, každý svého štěstí strůjcem jest. Ale někdy to není úplně tak spravedlivé a člověk může ne svou vinnou přijít o to nejcennější, co má.
Mnoho lidí si zastává názor, že jaký si život uděláte, takový jej máte. Ne vždy to tak ale, bohužel, funguje. Někdy se prostě stane, že se k vám někdo zachová neférově a dost vám tím zkomplikuje život. To byl například případ Nathaly Womac, která toužila jen po tom, aby mohla vychovat svou dceru. Nikdy k tomu ovšem nedostala šanci.
Už její začátky byly těžké
Nathaly již od mala žila v sirotčinci v Daltonu ve státě Georgia, a tak je celkem jasné, že zrovna dvakrát pevné základy do života nedostala. Vše se zkomplikovalo v momentě, kdy jí bylo 16 let a zjistila, že otěhotněla. „Své dítě jsem milovala od prvního okamžiku, kdy jsem se o těhotenství dozvěděla. A nikdy jsem nepřestala.“ sama přiznala. Jenomže ředitel sirotčince na to neměl tak pozitivní názor jako Nathaly. Jakmile zjistil, že je dívka těhotná, nechal ji přeložit do Hattiesburgu ve státě Mississippi.
A poté se přemístila ještě jednou do East Ridge v Tennessee. Tam dívka také porodila. A tam ji také připravili o dítě. Jakmile si totiž uvědomila, že rodí, dostala injekci na uspání. Po probuzení bylo pozdě, dcera byla pryč. „Nic jsem si nepamatovala. Ani to, jak mě převezli do porodnice a ani nic jiného. Svou dceru jsem neviděla. Byla má prvorozená, to se prostě nedá zapomenout a ani nijak přejít.“ svěřila se.
Vyrovnávala se s tím dlouho
Byla ovšem silná, nenechala se žalem stáhnout na dno. Sama ovšem přiznala, že na svou dceru mnohokrát myslela. Čím více času plynulo, tím více si uvědomovala, jak její dítě stárne. „Říkala jsem si , že teď už by asi mohla dělat své první krůčky. Po nějaké době mě napadlo, že jí možná vypadl její první zub a že asi začíná chodit do školy.“ Nathaly smutně přiznala. Dále měla takovou svou osobní tradici.
Každý rok na narozeniny své dcery upekla dort. Vždy si říkala „Dnes je mé holčičce 12 let, 13 let, 14 let…“ a i když věděla, že to nemá tak úplně smysl, nikdy s touto tradicí nepřestala. Svou dceru vždy toužila poznat a i když si to přála z celého srdce, nikdy by ji nenapadlo, že se jí to skutečně podaří.
Jak si žila její dcera
Co se týče malé dívenky, byla pojmenována jako Monica Spencer a po jejím narození si ji adoptovali misionáři, vyrůstala v Jižní Africe. Již od mala věděla, že svou matku chce poznat, ale zároveň se toho i trochu bála. „Již od mala jsem měla tolik otázek. Chtěla jsem vše zjistit, zajímal mě každičký detail. Zároveň jsem se ale bála, že zjistím něco, co vědět nechci. Třeba že mě máma ve skutečnosti nikdy nechtěla.“ svěřila se Monika.
Dívka se později přestěhovala do Spojených států, kde studovala vysokou školu, získala magisterský titul a porodila dvě děti. Díky tomu, že získala vlastní rodinu, si uvědomila, jak moc touží po tom poznat tu svou. Chtěla vědět, co má říct svým dcerám, až se jí budou ptát na původ. A tak se odvážila k zásadnímu kroku.
Rozhodla se sdílet svou DNA
Existuje jistá databáze jménem Ancestry, kde je možné nahrát svou DNA a pokud ji tam nahrál i někdo vám příbuzný, program vám o tom dá vědět. Monice se rozhodla tuto stránku využít a k překvapení všech úspěšně. Našla totiž shodu s ženou jménem Cheryl Blackwell, což byla její sestra. Ta jí následně předala kontakt na matku a tím dostaly šanci se po tolika letech kontaktovat.
Nejprve si psaly a následně spolu strávily několik dní v Georgii. Monica se potkala i s ostatními členy rodiny, měla šanci si prohlédnout staré fotografie a pořádně všechny blíže poznat. Je pravda, že to, co společně s matkou promeškaly, je dlouhý časový úsek, jež se nikdy nepodaří dohnat. Samotná matka je ale vděčná za to, že svou dceru může konečně vídat a být součástí jejího života.
Zdroj: NBC News / YouTube
