Že má být odchod do důchodu spojený s očekávaným odpočinkem? Málokdy tomu tak je. Babičky potvrzují, že mají mnoho starostí s vnoučaty. Přitom jejich očekávání jsou zcela jiná. Většinou touží po tom, že po letech v práci si konečně budou moci odpočinout a konečně budou mít čas samo na sebe. Samozřejmé je, že potomky svých dětí rády pohlídají. Rozhodně však nechtějí být chůvy na plný úvazek. Realita bývá bohužel trochu jiná.
Babičky jsou od toho, aby pomáhaly
To je přesvědčení mnoha mladých lidí, kteří mají rodinu a přitom chtějí budovat kariéru. V tu chvíli je jasné, že obojí nemohou stíhat. A tak jednoduše zavolají babičkám, že potřebují pohlídat děti, že potřebují nakoupit, že potřebují uklidit, nebo mnoho věcí zařídit. Najednou se jedná o každodenní tvrdou práci, která se bere jako samozřejmost. Babička je v důchodu, má celý den čas, tak co by nepomohla?
Babičky chtějí odpočívat
Co na toto chování svých dětí říkají samotné babičky? Nechápou. Ano, jsou to jejich děti a rády jim pomohou. Ale na druhou stranu nechápou, že je po nich vyžadována každodenní a několikahodinová pomoc. Vždyť ony dokázaly své děti vychovat v podstatě bez pomoci. Celý život se snažily o to, aby jejich děti byly spokojené. Také se snažily o to, aby byly zabezpečené. Celý život se v podstatě dřely a za něčím hnaly a nyní, když mohou konečně odpočívat, k tomu nedojde? Chtějí si konečně užít zaslouženého odpočinku, ale nemohou.
Každý má své sny
Sny má každý. Některé začnou být reálné právě ve chvíli, kdy se blíží odchod do důchodu. Může se jednat třeba o cestování, stejně jako se může jednat o čtení knížek, poznávání zajímavých míst, nebo může jít o různé koníčky, na které dříve nebyl čas. Je snad spravedlivé to, že mladí si mohou plnit své kariérní sny a ti starší, co jsou již na zaslouženém odpočinku nemohou a musí být stále nablízku a pomáhat?
Babičky jako černé ovce rodiny
Velmi často dochází k hádkám v rámci rodiny. Když se přiblíží odchod do důchodu, začnou se objevovat požadavky na každodenní pomoc. Některá babička se podvolí a tím ztratí poslední možnost si odpočinout a plnit si své sny. Ta, které se nepodvolí nejprve způsobí několik hádek a poté se stane černou ovcí rodiny, která má u ostatních špatnou pověst. Co je lepší?
Pomoci ano, ale v rámci možností
Babičky, které se dočkaly a mají za sebou odchod do důchodu se shodují. Máme také své životy a chceme si je žít. Zvláště, když se náš život chýlí ke konci. Nikdy jsme neřekli, že našim dětem nepomůžeme. Vždy jim budeme na blízku. Co ale nechceme, to je současná situace, kdy nás nemají za členky rodiny, ale z služky. Takové, které jsou k dispozici 24 hodin. Takové nemá být stáří a pokud si to mládí neuvědomí, budou vznikat v rodinách velké rozbroje. Každý mí právo žít si svůj život.
Ať si sami uvědomí, že dnes pracují od rána do večera, aby dosáhli úspěchu v práci a v osobním životě. Nastane ale doba, kdy i je čeká odchod do důchodu. A co budou chtít dělat? Ano, budou chtít dohnat to, co pro pracovní povinnosti nestihli. Jak by se jim líbilo, když za nimi přijdou jejich děti, které jim narovinu řeknou – ne, nyní nám budeš muset sloužit a pomáhat.
