Unikátní pohled se naskytl tatínkovi i zdravotníkům, kteří asistovali při narození dvojčátek. Ta musela na svět přijít císařským řezem a vstoupila na něj opravdu nezapomenutelným způsobem.
O dvojčatech se říká, že jsou dvojitá radost, ale i dvojitá starost. A začíná to už v době těhotenství, kdy se málokterá dvojčata podaří donosit do termínu. Vždy hrozí větší riziko komplikací a proto je potřeba maminku i miminka pečlivě sledovat. Ani v tomto případě to nešlo úplně jako na drátkách a tak musela poslední týdny těhotenství trávit miminka v leže.
Radostná, ale i znepokojivá zpráva
Sarah a Bill Thistlethwaitovi, z amerického Ohia, měli doma už jednoho malého chlapce, když se dozvěděli, že čekají další dítě. Byli oba nadšení, protože ještě jednoho sourozence si opravdu přáli. A kdyby to byla tentokrát holčička, nemohli by být spokojenější. Už po druhé návštěvě ultrazvuku se však dozvěděli radostnou novinu. Budou mít holčičku a ne jen jednu.
Když zpracovali prvotní šok a začali se na příchod dvojčat těšit, museli se opět začít bát. Holčičky totiž sdílely jeden společný plodový obal a to znamenalo mnohem větší riziko komplikací, než kdyby měla každá svůj. Sarah tak musela poslední týdny jen ležet, aby se omezilo riziko předčasného porodu. I tak však zdravotníci nechtěli více riskovat a rozhodli se, že 33. týden těhotenství je dostatečný k tomu, aby mohli provést císařský řez.
Tatínek se rozplakal, personál měl slzy v očích
Na operačním sále byl kromě zdravotníků přítomný i tatínek, který ještě netušil, že se brzy stane svědkem okamžiku hodného zaznamenání. Když totiž zdravotníci obě holčičky z dělohy vyndali, nemohl nikdo věřit vlastním očím. Děvčátka se totiž držela za ruce a doslova tak na svět přišla ruku v ruce jako nerozlučné bytosti. Bill se okamžitě rozplakal a zdravotníci také měli co dělat, aby jim neukápla slza. Byl to mimořádný okamžik, který tu rozhodně nevídají každý den.
Ukázalo se, že při porodu ani po něm se nevyskytly žádné komplikace a holčičky si tak mohli rodiče brzy odvézt domů. Tady se velmi brzy začaly projevovat jejich individuální povahy. Zatímco malá Jillian je odvážná a pustí se do všeho, Jena je mnohem opatrnější. To, že mají mezi sebou mimořádné pouto však přetrvává. Obě děvčata musela být neustále u sebe a pokud jedna druhou ztratila z dohledu, nastal srdceryvný pláč.
Dnes už jsou děvčata mnohem větší a svým rodičům i staršímu bratrovi dělají velkou radost. Jen díky tomu, že měla dvojčata společný plodový obal, mohla vzniknout tato unikátní situace. Většina dvojčat se v bříšku za ručičky chytit nemohou, jako to udělaly tyto dvě roztomilé sestřičky. A jak říká jejich maminka, za ruce se často drží dodnes.
Zdroj: Sosialnytt
Napište komentář